Album Pavla Callty je svým způsobem unikátní, ztělesňuje totiž skoro všechny chyby tuzemského mladého popu, které se dají shrnout slovem bezradnost. Sám Callta není bez talentu – umí zpívat, pracovat s výrazem (byť mladicky neohrabaně), i díky současným nahrávacím možnostem zní jeho debut technicky vyrovnaně. Jeho snaha naroubovat české texty na trendy světového popu ovšem připomíná pokusy o hollywoodské představení na zaplivané taneční zábavě.
Zřejmě inspirovaný úspěchem britského zrzka Eda Sheerana se Callta snaží střídat výrazy a eklekticky propojovat písničkářství s hiphopem. A právě v těch případech bolestivě vyznívá, jak špatné má na desce texty. Prototypem je „hiphopový“ doják s názvem Mami. Píseň pro předčasně zesnulou matku ztělesňuje kýč snad ještě více než někdejší hit Lunetiku. „Máme tě v srdci, občas se koukni na zem, jak rostou tvoji kluci,“ chrlí veršíky Callta. „Cejtim se jak shit,“ navazuje tvrďáctvím, které je ve všech smyslech toho slova neuvěřitelné.
Řídký svět
Následující skladba Pouto přátelství je na hranici sheeranovské „vykrádačky“, navíc s textem tak pravdařským, že tvorba bratří Nedvědů v porovnání s ním připomíná hluboké filozofické dílo. „Dlouho vím, životní cesty jsou zamotaný.“ „Občas život chutná slaně.“ „Kdo v sebe ztratil víru, každý potřebuje sílu,“ bombarduje Callta posluchače s takovou intenzitou, že to celé vyznívá jako parodie nebo nechtěná komedie.
MomentyPavel Callta |
Jenže show na desce Momenty s vážnou tváří pokračuje – ve skladbě Malej kluk se Callta inspiruje u Bruna Marse, když přeladí na pseudoreggae vlnu a zpovídá se z toho, že chodil do školky, kde mu učitelky říkaly, že zlobí (!). Hudební i textová bezradnost a vyprázdněnost nahrávky se tu odhalují ve své nahotě. V podobně laděné Zrzce Callta rýmuje: „Bylo to, jako když blesk do vás udeří, ta energie projela mi celou páteří, každou noc vidím ji stát u dveří.“
„Myšlenky tvoří náš svět, který je kolem nás,“ zpívá Callta v úvodní písni Depka. Po poslechu patnácti songů, které nahrál na desku Momenty, je evidentní, že jeho svět je plný řídké a průhledné snahy zalíbit se nejmladší generaci posluchačů. Jako v případě mnohem populárnějšího Adama Mišíka může se svými sděleními jako „byla to láska a byla slepá na obou stranách“ jistě uspět. Ale faktem zůstává, že pro příčetného posluchače je čas strávený na veřejném záchodě, kde nedovírají dveře, přínosnější než poslech podobných pokusů o hudbu.
