Ačkoli s výjimkou období zdravotních potíží nikdy z hudební scény nezmizel, v posledních letech patří Pavel Bobek mezi ty legendy české populární hudby, kterým se podařilo chytit další dech a hlavně, což je to nejdůležitější, nalézt nové, výrazně mladší publikum.
Pavel Bobek na festivalu v Trutnově (2008)
Sehrály v tom roli minimálně tři podstatné faktory. V roce 2008 vystoupil Pavel Bobek jako jedna z hvězd rockového festivalu v Trutnově, kde jeho blok nadšeně přijaly a spolu s ním si jeho evergreeny zazpívaly tisíce lidí z úplně jiného světa i generace.
O dva roky později si zpěvák splnil sen a přímo v americkém Nashvillu natočil album coververzí písní z repertoáru Johnnyho Cashe Víc nehledám... Cash je pro podstatnou část střední a mladší generace ikonou a pro mnohé vlastně jediným zástupcem hudby country, kterého jsou ochotni akceptovat. Bobek jeho roli převzal v českém kontextu.
A za třetí, Pavel Bobek má kolem sebe v současné době hudební partnery, kteří jsou široce akceptováni v nadžánrovém kontextu, tedy hudebníky tak či onak spojené s kapelou Druhá tráva Roberta Křesťana. Přijali jej "za svého" a kooperace je prospěšná pro obě strany.
Důsledkem toho, že Pavel Bobek prožívá comeback (sice možná ne tak prvoplánový a na první pohled viditelný jako jeho kolega Václav Neckář, ale možná o to trvalejší), je samozřejmě i zvýšený zájem hudebních vydavatelství o jeho nahrávky. Letos tak vydal novinkové album Kruhy a v závěru roku archivní titul Singing Ya Ya Youpie. Připomíná už málem zapomenutou fázi Bobkovy kariéry.
Dnes už to bude působit jako "bájná vyprávění starců", ale skutečně bývaly doby, kdy slyšet angličtinu z českého televizního vysílání bylo absolutní unikum. A televizní kurs tohoto "nejimperialističtějšího ze všech jazyků" byl, zvláště v roce 1977, kdy vznikl, skoro revolucí.
V každém pokračování právě Pavel Bobek, který zde plnil i funkci "učitele", zazpíval jednu lidovou nebo zlidovělou písničku v angličtině. Právě z tohoto portfolia byl základ aktuálního alba sestaven.
Od Pavla Bobka tak slyšíme – s mimořádným vkusem a citem zazpívané – i ty často "nejprovařenější" písničky, z nichž většina zdomácněla i v našich zpěvnících s českými texty.
U nejslavnějších "hitovek" jako jsou Waltzing Matilda, Irene Good Night, White Christmas, Jingle Bells nebo Clementine nám samozřejmě "na první dobrou" naskočí, o které songy se jedná.
Při poslechu pak zjistíme, že The Foggy, Foggy Dew je vlastně Když padla rosa do jetele, známá od Voskovce a Wericha, What Shall We Do With a Drunken Sailor klasická táboráková vyřvávačka V hospodě U tří bernardýnů, Beer Barrel Polka je samozřejmě Vejvodova Škoda lásky a Auld Lang Syne slavný Valčík na rozloučenou.
Písničky v televizi nazpíval Pavel Bobek původně jen za doprovodu klavíru Miloše Nopa – a některé z písniček, známé jinak z širokých orchestrálních aranžmá, jako je třeba White Christmas, mají v tomto základním obsazení nádherný rozměr přirozenosti a prostoty.
Producent alba Luboš Malina nyní původní nahrávky doplnil dalšími party, které přitočili k Nopovu klavíru členové Druhé trávy. Některým číslům výrazně prospěli (Irene Good Night), jinde jsou jejich party spíš "do počtu", ale nepřekážejí.
Jestli albu něco vytknout, tak je to téměř zcela pominutá informační stránka bookletu. O původu nahrávek a okolnostech jejich vzniku se nedozvíme ani slovo, chybí například i jméno zpěvačky, které patří hloas v Oh No, John. Ale to je bohužel odvrácená strana "chytání píležitosti za pačesy" u nás už jaksi tradičně.
