Bobkova tvorba sestávala z 99 procent z převzatých písní americké provenience s českými texty. Pod nimi jsou v drtivé většině podepsáni Vladimír Poštulka a Michael Žantovský. Co o ní zpětný pohled prostřednictvím Elpíček vypovídá? Zásadní jsou dvě věci.
Obálka kompletu Elpíčka
Zaprvé: Bobek měl výborně vybraný repertoár. Na svou dobu a na to, že byl de facto součástí hlavního proudu (byť díky divadelnímu angažmá v Semaforu stál na jeho okraji), by se dalo místy dokonce mluvit o „avantgardní“ dramaturgii.
Bobek byl nepochybně první na české popové scéně, kdo zpíval nejen písničky svých oblíbených countrymanů Kennyho Rogerse nebo Dona McLeana, ale také Bruce Springsteena, Paula Simona, George Harrisona nebo Leonarda Cohena. O vyslovených kuriozitách typu Lou Reeda nebo Franka Zappy nemluvě.
A zadruhé: zřejmě díky dlouhodobé spolupráci s uzavřeným okruhem textařů Bobek ve svých písních působil a dodnes působí absolutně důvěryhodně. Mnohé příběhy, jež svým vemlouvavým způsobem vypráví, přímo ožívají před očima. Takový dar na popové scéně 70. a 80. let neměl nikdo jiný.
