Pavarotti, který se narodil jako syn pekaře, je dozajista pozoruhodným fenoménem naší doby.
Za jiných okolností by možná zůstal jedním z řady vynikajících tenoristů, kteří působili ve dvacátém století, jako byl Mario del Monaco, Benjamino Gigli či Giuseppe di Stefano.
Byl by zpěvákem, jehož zářivě sladký hlas a suverénní výšky by obdivovali především milovníci opery na divadelních prknech a v koncertních sálech.
V současnosti by už pravděpodobně v klidu učil mladou generaci zpěváků. Do Pavarottiho života však vtrhla moderní média – a především obratný impresário Harry Breslin.
Byl to on, koho napadlo, že i klasika a její zvláště tvární interpreti se dají prodávat agresivně a ve velkém. Tak se zrodil fenomén přezdívaný Lucianissimo nebo Big P, který daleko přesáhl hranice klasické hudby. Pavarotti byl dán dohromady s dalšími dvěma špičkovými tenoristy, José Carrerasem a Plácidem Domingem, a společně utvořili komerčně neobyčejně průbojné trio. Po prvním společném koncertu v římských Caracallových lázních se už nemohli zastavit.
Kolotoč byznysu, poháněný novým technickým fenoménem, jímž se staly kompaktní disky, začal jet na plné obrátky. Je pravda, že se dosud nikomu tento komerční úspěch nepodařilo zopakovat. " Neobjevila se srovnatelná technická inovace, z níž bychom mohli profitovat tak, jako předchozí generace," tvrdí jeden z nejlepších tenoristů mladší generace, Mexičan Ramón Vargas, jenž nedávno také zpíval v Praze.
Carrerase později vyřadily následky těžké nemoci, Domingo se však pokoušel Pavarottiho obchodní úspěch napodobit. Zpíval kdeco a někteří odborníci soudí, že kvantita se podepsala i na úrovni jeho uměleckých výkonů.
Spojení Pavarottiho a Breslina vydrželo 36 let. Před dvěma lety Breslin náhle oznámil, že s tenoristou končí. Posléze vydal knihu, v níž Pavarottiho popsal jako roztomilého a jednoduchého chlapce, z něhož se vyklubala zarytá a nepříliš šťastná hvězda.
Tažení stárnoucího tenora stadiony a hokejovými halami však pokračuje dodnes i bez Breslina, přestože zpěvák už několikrát avizoval ukončení kariéry.
S operním jevištěm se skutečně definitivně rozloučil loni na jaře v Metropolitní opeře jako Cavaradossi v představení Tosky. Bylo to už v době, kdy americká média přinášela svědectví o Pavarottiho obtížích s pohybem na jevišti a celkové problematické kondici.
Letošní turné na rozloučenou, které Pavarottiho zavede do několika desítek světových měst, začalo v březnu ve venezuelském Caracasu, po němž následovala Guadalajara v Mexiku.
Po pražském koncertu čeká Pavarottiho v nejbližší době Paříž, Bělehrad a Dublin. Třebaže původně mělo turné skončit v říjnu v den zpěvákových sedmdesátých narozenin, podle posledních informací by mělo pokračovat i v roce 2006.
