Hoboj není možná tak obvyklý sólový nástroj, přesto se pro Oostenrijkovou stal jasnou volbou. "V naší rodině se hodně muzicírovalo, i když jen amatérsky. Když mi bylo sedm, hrála jsem už na zobcovou flétnu a jeden z přátel mých rodičů mne okouzlil hrou na hoboj. Tedy, i on sám mne okouzlil, a tak jsem si vzala do hlavy, že nechci hrát na nic jiného. A vyšlo to," směje se hudebnice.
Repertoár pro hoboj není tak široký jako třeba pro housle. "Máme hodně půvabných kousků od barokních autorů a přirozeně od Mozarta. V romantismu nebyl hoboj tak preferován, znovu jej objevilo teprve dvacáté století. A jedním z nejvýznamnějších koncertů je právě ten od Martinů. Studovala jsem ho už na škole a poté ho hrála s různými orchestry," zdůrazňuje.
Hobojisté si často rozšiřují repertoár transkripcemi jiných skladeb. Oostenrijková také komponuje, i když tvrdí, že za skladatelku se nepovažuje. Jednu nabídku však před pár lety neodmítla - tu od dnes již bývalé holandské královny Beatrix.
"Požádala mne, abych uspořádala koncert s malým orchestrem a program vytvořila tak, aby odrážel hudbu, která v minulosti vznikla pro holandské panovníky. Hledala jsem tedy v archivu a našla i starou píseň od člověka s mým příjmením. Nejspíš to byl předek. Napsala jsem tedy kompozici s využitím jeho motivů," vysvětluje. Královna byla spokojena. "Jejím hlavním uměleckým zájmem sice vždy bylo malířství a sochařství, ale koncerty má ráda," podotýká Oostenrijková.
Kočce se nezavděčí
Hobojistka je i spisovatelkou. "Vždy mne fascinoval jazyk, kromě hudby jsem vystudovala i holandštinu a literaturu. Píšu povídky z hudebního prostředí, občas je předčítám i na koncertech mezi skladbami," prozrazuje. Jedna sbírka už jí v Holandsku vyšla knižně.
Lahodným zvukem hoboje okouzluje Oostenrijková publikum, ne však svou kočku Paminu. "Už si zvyká, ale občas se ještě vzteká. Když jsem teď připravovala Martinů, v němž jsou hodně vysoké pasáže, tak pořád běhala za mnou a po hoboji sekala prackou," poznamenává.
