Jako by šlo o dvě různá vystoupení. První polovina koncertu připomínala trochu odpolední festivalový set, kdy chce kapela předvést pár zajímavých kousků, než nastoupí headliner a zasype publikum hity.
Paul McCartney: Out There!Ernst Happel Stadion, Vídeň 27. června 2013 |
První část taky postihlo pár "pohrom". Jednak před půl devátou ještě bylo světlo, což atmosféře nikdy nepřidá, jednak by McCartney, který nakonec děkoval "nejlepším technikům planety", měl přece jen trochu pozdvihnout obočí nad prací zvukařů. Občas utopený zpěv nebo naopak příliš řvoucí kytary nebyly výjimkou. To se však naštěstí srovnalo.
Ovšem Paul vsadil také na řadu písní, které dřív naživo nehrál a ne všem koncertní provedení sedlo. Že půl večera hrál na akustické kytary místo své ikonické baskytary "hofnerky", by byla jen kosmetická vada. Že beatlesovskou skladbu Things We Said Today hrála kapela jako od táboráku už bylo horší.
Ostatně ani úvodní Eight Days a Week nebo klasika All My Loving nevyzněly zcela přesvědčivě. V tuhle chvíli Beatles jasně válcovaly provařené koncertní pecky z éry Wings jako Junior's Farm, Let Me Roll It nebo zajímavě zaranžovaná Listen to What the Man Said.
Hráli se Beatles, Wings i písně ze sólových desekEight Days a Week, Junior's Farm, All My Loving, Listen to What the Man Said, Let Me Roll It/Foxy Lady, Paperback Writer, My Valentine, Nineteen Hundred and Eighty-Five, The Long and Winding Road, Maybe I'm Amazed, Things We Said Today, We Can Work It Out, Another Day, And I Love Her, Blackbird, Here Today, Your Mother Should Know, Lady Madonna, All Together Now, Lovely Rita, Mrs. Vandebilt, Eleanor Rigby, Being for the Benefit of Mr. Kite!, Ram On, Something, Ob-La-Di Ob-La-Da, Band on the Run, Back in the USSR, Let It Be, Live and Let Die, Hey Jude První přídavek Druhý přídavek |
Naopak nadšení vzbudila něžná a procítěná And I Love Her z Perného dne a skvělou atmosféru McCartney navodil svojí "jazzovkou" My Valentine z poslední desky Kisses on the Bottom.
Celkem nepřekvapivě celý stadion kapelu sborově doprovázel při písni All Together Now. Vždyť tuhle milou odrhovačku z alba Yellow Submarine vyřvávaly fotbalové ochozy už v šedesátých letech.
Stále mlád?
Jestliže za světla show stále "něco" chybělo, poslední zhruba hodina nenechala nikoho na pochybách, že skutečně je na rockovém koncertu. Od Ob-La-Di Ob-La-Da se totiž jelo ve velkém stylu - Band on the Run, Back in the USSR, Let It Be, Live and Let Die s tradičním ohňostrojem a na závěr standardního setu Hey Jude.
Přídavky nakopl Day Tripper, další hit od Wings Hi, Hi, Hi nebo rokenrolová I Saw Her Standing There. Nechyběla Yesterday a při bláznivých projekcích do Helter Skelter musel být nadšený každý kromě epileptiků. Úplný závěr obstaral konec "medley" z Abbey Road - Golden Sumbers, Carry That Weight a The End. Tomu nešlo nic vytknout.
A důležitá věc na závěr: jestli občas drobně zakolísaly instrumentální výkony jeho spoluhráčů, jedna věc zůstala pevná jako skála. Kdo viděl třeba McCartneyho vystoupení k výročí královny Alžběty, mohl se oprávněně obávat, že jeho hlas nenávratně odchází. No, ve Vídni potvrdil opak. I týden po svých jednasedmdesátých narozeninách odzpíval téměř tříhodinovou show pěkně naplno a takřka bez zaváhání. Jaký elixír mládí tenhle chlap užívá?
