Pat Metheny

Pat Metheny | foto: Jimmy Katz/Nonesuch

RECENZE: Kapelové nájezdy i romantická sóla Pata Methenyho pořád baví

  • 0
Americký jazzový kytarista Pat Metheny sice letos oslaví šedesátku, ale stejně jako jsou pořád nekompromisně dlouhé jeho ikonické kudrnaté vlasy, ani jeho hyperaktivita neutuchá.

Pat Metheny: Kin

Novinka přichází necelý rok po předchozím titulu. Metheny dělí čas mezi různé projekty a album se zvláštním názvem Kin (←→) navazuje na desku Unity Band z roku 2012. Pro tu sestavil stejnojmennou kapelu, ve které hrál Chris Potter na saxofony, Antonio Sanchez na bicí a Ben Williams na basu.

Kin (←→)

85 %

Pat Metheny Unity Group

Nonesuch 2014

Aktuální sestava alba Kin si už však říká Unity Group a je rozšířena o multiinstrumentalistu Giulia Carmassiho. Ten stylově i výrazově velmi širokou hudbu Pata Methenyho dobarvuje více než desítkou nástrojů – klavírem, trubkou, trombónem, violoncellem či klarinetem.

Proti jedné linii Methenyho tvorby bývá častá výhrada přílišné pompéznosti. Je pravda, že kytarista se občas nechá unést možnostmi vrstvení nástrojů a schopnostmi svými i svých spoluhráčů, jako je tomu tentokrát ve skladbě Rise Up.

Unity Group a Pat Metheny

Naproti tomu nejdelší, patnáctiminutová úvodní On Day One, "uvádí do děje" de facto hardbopovým kapelovým nájezdem a vynikající gradací, která posluchače nenechá ani vteřinu na pospas nudě.

Oproti rozměrným a bohatě aranžovaným celkům na albu stojí třeba romantická dvouminutová miniatura Adagia nebo baladická, skoro až jaksi filmově znějící Born. V těchto případech jde jen o druhou stranu mince na albu, které Methenyho vysokou laťku neshodilo.