Zatímco při loňské premiéře veletrhu většina majitelů galerií z USA, které hrají ve světovém trhu s fotografií dominantní roli, byla značně skeptická k možnostem prodávat v Evropě a pařížského podniku se nezúčastnila, letos se v impozantních nových výstavních prostorách přímo pod Louvrem objevila řada renomovaných newyorských galerií se širokou nabídkou fotografií v cenách od několika set dolarů za práce mladých autorů až po více než sto tisíc dolarů za dobové originály Man Raye či Andrého Kertésze. Několik amerických, švýcarských, německých a rakouských galerií vystavovalo také díla klasiků české fotografie Drtikola, Funka, Sudka, Rösslera a Reichmanna, zatímco naše současná tvorba byla zastoupena prakticky jen několika pracemi Jana Saudka na stánku vídeňské galerie Faber. O veletrh, na němž bylo k vidění daleko více aktuálních tendencí než na obdobných expozicích v USA, byl ohromný zájem a jenom na vernisáž přišlo několik tisíc návštěvníků. Nicméně galerie, které vsadily na dosud málo známá jména současných autorů, toho v Paříži mnoho neprodaly a spokojeni byli hlavně vystavovatelé, kteří nabízeli rozumně oceněné práce známých autorů.
Měsíc fotografie tentokrát probíhá poněkud ve stínu tohoto veletrhu a nenabízí žádná velká překvapení s výjimkou skvělé expozice smutných subjektivních dokumentů z Londýna na sklonku 50. let od téměř zapomenutého chilského fotoreportéra Sergia Larraina. Dokumentární a reportážní fotografie, která v minulých ročnících ustoupila inscenovaným snímkům a konceptuálním dílům, je tentokrát zastoupena mimořádně bohatě. K největším atrakcím patří rozsáhlé retrospektivy tří světoznámých fotoreportérů Weegeho, W. Eugena Smitha a Davida Seymoura a pět výstav, které představují rozličné polohy díla holandského fotografa Johana van der Keukena - od pouličních momentek až po intermediální instalace.
Hned třikrát je zastoupena ruská a sovětská fotografie: velkou expozicí ukazující na řadě výborných reportážních a dokumentárních záběrů i kašírovaných snímků v duchu socialistického realismu více než sedmdesátiletou historii Sovětského svazu, výstavou fotografií Moskvy z přelomu století a retrospektivou Maxe Pensona. Neoficiální zastoupení má tentokrát i naše fotografie: České centrum v Paříži vystavuje v průběhu festivalu retrospektivu Karla Lugdwiga, nekonvenčně a nápaditě sestavenou Blankou Chocholovou.
Měsíc fotografie tentokrát probíhá poněkud ve stínu tohoto veletrhu a nenabízí žádná velká překvapení s výjimkou skvělé expozice smutných subjektivních dokumentů z Londýna na sklonku 50. let od téměř zapomenutého chilského fotoreportéra Sergia Larraina. Dokumentární a reportážní fotografie, která v minulých ročnících ustoupila inscenovaným snímkům a konceptuálním dílům, je tentokrát zastoupena mimořádně bohatě. K největším atrakcím patří rozsáhlé retrospektivy tří světoznámých fotoreportérů Weegeho, W. Eugena Smitha a Davida Seymoura a pět výstav, které představují rozličné polohy díla holandského fotografa Johana van der Keukena - od pouličních momentek až po intermediální instalace.
Hned třikrát je zastoupena ruská a sovětská fotografie: velkou expozicí ukazující na řadě výborných reportážních a dokumentárních záběrů i kašírovaných snímků v duchu socialistického realismu více než sedmdesátiletou historii Sovětského svazu, výstavou fotografií Moskvy z přelomu století a retrospektivou Maxe Pensona. Neoficiální zastoupení má tentokrát i naše fotografie: České centrum v Paříži vystavuje v průběhu festivalu retrospektivu Karla Lugdwiga, nekonvenčně a nápaditě sestavenou Blankou Chocholovou.
