Studená cela, mřížoví a plechový lavor s vodou. Dramaturgyně Švandova divadla Martina Kinská zrežírovala pro svou scénu vlastní hru Pankrác ‘45. Do nechvalně známé pražské věznice zasadila těsně po skončení války setkání dvou prvorepublikových celebrit Lídy Baarové a Adiny Mandlové. Do fiktivní zápletky opřené o reálné vzpomínky obou hereček doplnila ještě další tři ženské postavy.
Kinské hra není primárně postavena na střetu dvou slavných, autorka prostřednictvím pětice za války různě postavených žen řeší otázky viny jednotlivce, kolektivní viny a hlavně následného vyrovnávání se s nimi.
Těžké momenty představení však vzájemným hašteřením obou hereček oživuje. Do obou výrazných rolí zvolila vhodné představitelky. Klára Cibulková si roli zemité Mandlové vysloveně užívá, v poloze stále načančané Baarové jí pak dobře sekunduje Réka Derszi. Úlohy Evy Josefíkové i Andrey Buršové zůstávají v jejich stínu.
Záhadná pátá
Stylová podzemní malá scéna Švandova divadla se do vězeňské kobky přeměnila lehce, stačilo jen přidat kovové mříže, studenou podlahu a vše dobře nasvítit. Nekomfortnost vězeňského prostoru uvozuje denní hygiena, kterou jednotlivé postavy tu a tam před ostatními vykonávají.
Sám střet Mandlové s Baarovou by hodinu a půl dlouhou inscenaci neutáhl. Když však v polovině začne ztrácet prvotní náboj, nabere znovu spád odhalením, kdo je tajemná pátá příchozí. Zprvu nevýrazná Bohdana Pavlíková posílá svou rolí hru do vyšších obrátek, ve kterých vydrží až do konce. Mezi nejsilnější scény patří moment, kdy čtyři představitelky skládají košile a přicházející Mandlová líčí střet s rozzuřeným davem venku. Podobně zamrazí při okamžiku, kdy se čtveřice rozhodne pátou lynčovat.
Pankrác '45Švandovo divadlo premiéra 6. listopadu 2015 režie: Martina Kinská hrají: Klára Cibulková, Réka Derzsi, Eva Josefíková, Andrea Buršová, Bohdana Pavlíková |
Kinská musela prostudovat velké množství historického materiálu, vedle osudů obou hereček ještě příběh Hany Krupkové a dalších postav protektorátního Československa. Na textu je to znát, herečky se při vzájemných slovních přestřelkách přebíjejí dějinnými fakty i osudy různých osobností. To na jednu stranu působí realisticky a uvěřitelně, na tu druhou se však neznalý divák může místy trochu ztrácet. V záplavě slov tak ne každý dialog vyzní.
Je to však jen malá výtka hře jinak přístupné širokému okolí, která do komorního prostoru pražské scény přináší trochu jinou dramatiku.
Podívejte se na video z příprav hry: