Galerie Zdeněk Sklenář, kterou vlastní umělcův synovec, teď vydala knihu Sklenářových pamětí nazvanou prostě Vzpomínání.
Sklenář zemřel v roce 1986 a sepisování memoárů se věnoval v období, kdy přestal učit na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a symbolicky po vzoru čínských mistrů zlomil paletu. Málokdo věřil, že umělec vydrží nemalovat, on se však místo výtvarné tvorby pustil do psaní vzpomínek. A dal jim podtitul Vzpomínání na osobnosti, události a zážitky, jež by neměly být zcela zapomenuty.
Své psaní začíná chronologicky popisem svého rodokmenu, věnuje se dětství strávenému v Zábřehu na Moravě a následnému studentskému rozkoukávání se po Praze, kam nastoupil do ateliéru Arnošta Hofbauera na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou.
A čtenář záhy zjistí, že Sklenář dospíval lidsky i umělecky vedle Jiřího Trnky, Vojmíra Vokolka, Františka Hudečka či Karla Svolinského a slavil šedesáté narozeniny Františka Kratochvíla. Do jedné věty dokáže výstižně shrnout vliv japonského umění na vznik secese, propojí Alfonse Muchu s Rodinem, vypráví o Šaldových přednáškách a přísného kritika vidí i jako vlídného pedagoga.
Historicky cenné dojmy
Hned v úvodních kapitolách tak čtenář získá velmi osobní vhled do dějin českého umění, viděný jinou optikou než jen letopočty a reprodukcemi v učebnicích. Nejsou to klasické memoáry, spíš podle témat a osob rozčleněné milé dojmy, které však mají vysokou historickou hodnotu.
A jsou-li tedy ve Sklenářových vzpomínkách mezery, vznikly záměrně: nevrací se k bolavému konci čtyřicátých let, kdy už pracoval jako asistent Františka Muziky na VŠUP a odkud musel odejít, ani ke konci let šedesátých, kdy se na tutéž školu mohl vrátit jako profesor malby a grafiky. A nehodnotí svoji práci – mnohem více se tak čtenář dozví o jeho přátelích, životě a pedagogické činnosti.
Rovněž kapitola o Archimboldovi, kterého Sklenář vlastně objevil, není vyčerpávající. A ani být nemá, neboť není uměnovědnou studií. Řadu kapitol Sklenář rozpracoval a nedokončil, z vrozené cudnosti nenechává nahlédnout čtenáře do svého svazku s milovanou ženou Miloslavou, ze strachu před cenzurou úplně vyřadil vzpomínky na přítele Jiřího Koláře, do nichž by tehdejší režim mohl nemilosrdně zasáhnout. I tak je jeho Vzpomínání jemnou a vlídnou knihou plnou pokory ke světu.
HODNOCENÍ MF DNES 80%
