Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Literární počin roku. Uhdeho paměti jsou kronikou poloviny 20. století

  7:45aktualizováno  7:45
Literární počin letošního roku má skoro šest set padesát stran a k jeho vydání se spojila dvě nakladatelství, Torst a Host. Připravila společně paměti Milana Uhdeho, jmenují se "Rozpomínky. Co na sebe vím" a obsahují podstatné svědectví o druhé polovině dvacátého století.

Spisovatel a dramatik Milan Uhde | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Uhde vzpomíná na jinošská léta za války, na normalizaci, svoje divadelní působení, pedagogickou dráhu, na Chartu 77 i na zkušenost s porevoluční politikou. Málokdy je autor schopen takové sebereflexe. Je to jako číst kroniku o zápase za lidskost a mravní čistotu tam, kde zemi zalévají vlny bahna.

Co napsal o...

... Václavu Havlovi
Nesmírně jsem si ho vážil jako autora, považoval ho občansky za svůj vzor a osobně za přítele. Tento vztah trvá dodnes a ani smrt na tom nic nezměnila.

... Chartě 77
Zakrátko poté, co jsem podepsal, se ukázalo, zač je lidských práv loket.

... první návštěvě StB u nich doma
Syn byl zvyklý, že si mí kamarádi hledali v knihovně, co by si vypůjčili, a tak klidně přihlížel počínání cizích pánů. Rozrušil se zato strašně, když byl konečně odeslán do předestlané postele. Kdo mi sáhl na Honzu? křičel. Měl na polštáři milovaného plyšového psa, jehož se nikdo nesměl dotknout, ale ten večer byl zákaz zjevně porušen.

Fotografie z roku 1994. S Václavem Havlem se Uhde přátelil, společně napsali...
Spisovatel a dramatik Milan Uhde

Začíná dětstvím v brněnském Králově Poli, končí svým návratem z politiky roku 1999 a dovětkem, v němž píše: "Za celou svou politickou kariéru jsem dvakrát zažil radost ničím nezkalenou: když jsem do politiky vstupoval a když jsem ji opouštěl."

Morálka jako nástroj

Uhde se pustil do psaní v roce 2007 v seriálu vzpomínek pro Divadelní noviny. Už tady byl velmi osobní. Podobně je tomu i v Rozpomínkách, nešetří sám sebe a poctivě popisuje i momenty, na něž není pyšný, které ho dodnes trápí.

Zejména v závěrečných kapitolách o jeho politickém působení na stránkách (možná až příliš) silně zaznívá vědomí vlastních chyb a nedostatků. A to i tam, kde se jiní chovali mnohem hůř a prokazatelně protiprávně, ale vlivem vnitropolitických zvyklostí tomu nebylo možné zabránit. "Byl jsem přesvědčen, že kdo chce upevňovat morálku společnosti, má se stát vychovatelem, státním zástupcem, policistou nebo knězem. Pro politika je podle mého názoru morálka nikoli cílem, ale nepostradatelným nástrojem jeho důvěryhodnosti," píše Uhde.

Přestože vážná a vážená, je jeho autobiografie plná lehce úsměvného tónu, kterým jako by glosoval svůj život s nadhledem a náležitým odstupem. Nevězí v křivdě, přiznává své viny, ale z krušných chvil si umí zpětně udělat i legraci. Často jde navíc o paměti čtivější než beletrie. Uhde vzpomíná třeba i na to, jak k nim do domu poprvé přišli čtyři příslušníci Státní bezpečnosti ve snaze chartistu a jeho rodinu zastrašit: "Vstupní procedura trvala dost dlouho, takže se za chvíli objevila manželka. Zatvářila se přísně: Tak? přeměřila si vetřelce. Tak přezout!"

Fotogalerie

Následuje líčení toho, jak čtveřice policajtů balancuje na jedné noze a obouvá si obří bačkory velikosti šestačtyřicet a schody v domě v obavě o rozbitý nos zdolává raději jen v ponožkách. Nutno dodat, že zdaleka ne všechny střety s režimem měly podobně "divadelní" charakter.

I zpětně se v Uhdeho vzpomínkách ukazuje, jak podstatný byl pro něj svazek s manželkou: "Jestli jsem jakžtakž obstál, vděčím za to pouze ženě." Podobnou zkušenost silného svazku měli i autorovi rodiče - maminka byla Židovka, a jakkoli se snažili před dětmi ohlazovat hrany, žít v německém Brně nebylo za války nic snadného, prakticky denně mohla přijít deportace.

Balada pro banditu

Uhdeho pouť politická je sice podstatná, je tu však ještě Uhde literární a divadelní. A krásný, až čtenáře jímá nostalgie, přestože většina kulturních počinů narážela na pokličku totality, mnoho se toho zhusta nesmělo a pokud smělo, tak za cenu kličkování. I tak má Uhde lví podíl na fungování Hosta do domu, hře Král Vávra i dodnes slavné Baladě pro banditu. "Když jsem svou dramatizaci promýšlel, pochopil jsem, že do ní spontánně promítám svou situaci, své vidiny, iluze a bludy."

Dalším kladem knihy, která bude mít ve čtvrtek v Divadle Na zábradlí svůj pražský křest, je seznam osobností, které jí procházejí. Pomineme-li nepominutelného Václava Havla, jehož měl Milan Uhde jako jeden z mála jeho přátel odvahu kritizovat v případě některých politických rozhodnutí, je to Oldřich Mikulášek, Pavel Kohout, Ludvík Vaculík, Jaroslav Šabata, Ivan Klíma, Alexandr Kliment, Eda Kriseová, Jan Trefulka a mnoho dalších.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.