Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak Menzela žádali, aby se zřekl Oscara. Vychází režisérovy paměti

  16:15aktualizováno  16:15
Chtěl jsem dělat filmy, na něž by lidé chodili, vypráví režisér ve svých pamětech nazvaných Rozmarná léta. Kniha popisuje jeho život až do roku 1988.

K letošním pětasedmdesátým narozeninám dostal Jiří Menzel výstavu fotografií a hlášek ze svých filmů. Expozice poskládaná z režisérova soukromého archivu je až do 7. června k vidění v pražském obchodním centru Nový Smíchov. Snímek z natáčení filmu Vesničko má středisková pořídil Jiří Kučera. | foto: Soukromý archiv Jiřího Menzela

Režisér a herec Jiří Menzel své paměti uvádí větou: "Když si člověk uvědomí, že všichni kolem něj jsou mladší než on a že se tak ocitl v kategorii 'dříve narozených', začne z toho blbnout." Ovšem celý text více než čtyřsetstránkové publikace s bohatým fotografickým doprovodem tato slova vyvrací. Menzel dokazuje, že rozhodně "neblbne" - napsal knihu poutavou, místy laskavou, místy ironickou a hodně vtipnou. Končí rokem 1988 a zahrnuje padesát let Menzelova života.

Ocenění za prvotinu

Oscara, cenu Americké filmové akademie, získal Jiří Menzel za film Ostře sledované vlaky, natočený podle novely Bohumila Hrabala, k jehož dalším knihám se později úspěšně vracel. Oceněný snímek byl jeho celovečerní prvotinou - "v Americe tomu nechtěli věřit," podotýká Menzel. Sešli jsme se tehdy po jeho návratu  z ceremoniálu na ruzyňském letišti ke krátkému rozhovoru. Moc nemluvil, ale bylo na něm vidět, že je na Oscara náležitě pyšný - a že tomu pořád ještě příliš nevěří.

Fotogalerie

Lze se divit, že odmítl, když měl po pár letech, za postupující normalizace, pro jistý filmový časopis prohlásit, že se Oscara zříká? Byla to jedna z podmínek barrandovských papalášů, aby jeden z našich nejúspěšnějších a nejslavnějších režisérů mohl opět točit. Jiné otázky však "na český způsob kulantně okecal". Suše konstatuje: "Ponížil jsem se." Nebyl zdaleka sám.

Vávra, Chytilová a ti další

Menzelovy paměti jsou kombinací líčení osobních - leckdy divokých - zážitků, povídání o tom, jak točil své proslulé i méně povedené filmy,  vzpomínek na ty, s nimiž pracoval nebo se jen setkal. Na svého profesora z FAMU Otakara Vávru. Na Věru Chytilovou, Evalda Schorma a další spolužáky a kamarády ze slavné československé filmové nové vlny. A také na to, proč odmítl četné nabídky ze zahraničí, jež se na oscarového režiséra sypaly, a zůstal doma. Říká, že chtěl točit filmy, na které by lidé chodili. Ale české filmy. Připomeňme: Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková.

Jiří Menzel v závěru Rozmarných let víceméně slibuje pokračování svých pamětí. Bude-li stejně dobré, je na co se těšit.







Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.