Palác hostí Novákovu souhrnnou výstavu

Málokdo znal básníka a výtvarníka Ladislava Nováka (1925-1999) tak jako kunsthistorik Jiří Valoch. Přátelil se s ním čtyřiatřicet let, jeho dílo sbíral a podrobně studoval. Své bádání poprvé v celé šíři představuje v retrospektivní výstavě Proměny Ladislava Nováka, jež v pražském paláci Kinských trvá do 21. července.

Soutěž na retrospektivní výstavu najdete ZDE

Shrnující pohled na Novákův přínos českému výtvarnému umění oficiálně zaštiťuje Národní galerie a její kurátorka Eva Neumannová. Hlavní podíl na realizaci výstavy má však společnost Gallery, a právě Valoch, který sepsal text k doprovodné dvousetstránkové monografii a věnoval galerii svou sbírku přibližně dvou stovek Novákových koláží. Tahle suma tvoří zhruba dvě třetiny výstavy. Pro Gallery je retrospektiva završením výstavního cyklu věnovaného českým kolážistům. Před Novákem to byli Jiří Kolář, Karel Trinkewicz a Ivan Medek Kopaninský.

„Ladislav Novák je jedním z velkých osamělých postav moderního českého umění,“ píše Valoch v závěru monografie, v níž nešetří poklonami svému příteli. Novák se v padesátých letech zpočátku pohyboval v okruhu nejmladších katolicky orientovaných básníků. V lyrických mantinelech tradiční poezie mu však bylo těsno - a tak se s klasickou poezií i katolicismem rozešel. „Byl vlastně heretikem všeho, primárně jistě katolicismu, ale odmítal jakékoliv ideologie, ani surrealismus jako ideologii neakceptoval,“ píše v monografii Valoch.

Pak se Novák začal zajímat o hnutí vizuální poezie, které mohl pozorovat pouze skrze velmi husté dráty železné opony. Do Třebíče, kde celý život žil a kde učil na gymnáziu, ze Západu proniklo jen minimum podnětů. Hlavním přínosem pro něj bylo v tomto ohledu přátelství s Mikulášem Medkem, Janem Kotíkem a Jiřím Kolářem. Do noci trvající diskuse se záhy zhodnotily.

Spolu s Kolářem u nás Novák jako první zboural do té doby neprostupné hranice mezi poezií a výtvarným uměním. Na přelomu padesátých a šedesátých let začal experimentovat jak s poezií vizuální, tak fonickou - v ní na desky zaznamenával své expresivní hlasové výlevy. A pak mu v Mladé frontě v edici současné poezie Cesty v roce 1966 vyšel soubor Pocta Jacksonu Pollockovi. Stal se tak prvním v Československu, kdo publikoval experimentální poezii oficiální cestou.

Šedesátá léta byla pro Nováka nejplodnější. Po svém interpretuje nalezené texty a obrázky; například je roztrhané vyhazuje do vzduchu a poté fixuje na černý papír. Hledá nové cesty v práci s automatickou kresbou. A hlavně objevuje froasáž, techniku, která k němu patří stejně neodmyslitelně jako roláže a muchláže k Jiřímu Kolářovi. Jednou rukou zmačká bílý papír, pečlivě jej vyrovná a z jedné strany pomaže zředěnou tuší. Barva zdůrazní záhyby, v nichž Novák objevuje skryté postavy, předměty a příběhy.

Podle Valocha se Novák tehdy stal „jedním z nejvýznamnějších českých výtvarníků a zároveň patřil k těm, kdož se určující měrou podíleli na formování intermédií u nás, a jako takový byl oceňován i v zahraničí“. V posrpnovém, předlistopadovém Československu však kvůli odmítnutí přitakat normalizaci zůstává dosti neznámou postavou. Možná i proto během sedmdesátých let tíhne k existenciálnějším obrazům. Tísnivé vize mu v obrazech zůstanou až do smrti. Dál rozvíjel froasáž a v posledních letech dělal pokusy především s tuší litou na mokrý i suchý papír.

„Byl hluboce přesvědčen o nezbytnosti individuálního přístupu k tvorbě a jejího podřízení nejsubtilnějším niterným podnětům,“ píše o Novákovi Valoch. Dosud jeho slova potvrzovala Novákova vydaná poezie, nyní se přidává i retrospektiva v paláci Kinských.

Ladislav Novák - Motýli 13, (1963), alchymáž, koláž, tuš.

Ladislav Novák - bez názvu, 1958, dripping, laky.

Ladislav Novák - bez názvu, 1962, textil, vodní sklo, tuš, dripping.

Ladislav Novák - bez názvu, 1963, stříkaná kresba, koláž, tuš, akvarel.

Ladislav Novák - Výjev z Apokalypsy, 1964, alchymáž.

Ladislav Novák - Láskomíny, 1967, topologická kresba, tuš.

Ladislav Novák - Despoti della ultura (Odlétající), 1964, alchymáž.

Ladislav Novák - bez názvu, 1966, dekupáž, koláž.

Ladislav Novák - Myšlenky nemocného, Pensées d´un malade, 1975, alchymáž, froasáž.

Ladislav Novák - ze souboru Skleněná laboratoř, 1959 - 1960, strojopis.