RECENZE: Ovečka Shaun ve filmu, to je čistá radost beze slov

Vzešla ze stejné dílny jako Wallace a Gromit a jako oni to dotáhla od seriálu až na velké plátno. Ovečka Shaun ve filmu, jenž dnes vstupuje do našich kin, má výhodu navíc: nemůže jí ublížit dabing.

Nepotřebuje ho totiž, protože její hrdinové se obejdou beze slov. Přesto snímku rozumějí i děti, které ještě neumějí číst ani česky, natož občasné anglické nápisy jako údaj z chorobopisu „memory loss“.

Ovečka Shaun ve filmu

70 %

Režie: Mark Burton, Richard Starzack

Hrají: Omid Djalili, Kate Harbour, Andy Nyman, Nick Park

Velká Británie, Francie, 2015, 85 minut

Kinobox: 73 %

IMDb: 7.3

Právě ztrátu paměti totiž utrpí farmář po divoké jízdě, na kterou ho pošlou vzbouřené ovce toužící po dni volna. A když se pro něj zkroušeně vypraví, čekají na stádo nástrahy velkoměsta v čele s novodobým rasem – mužem, jenž zatoulaná zvířata odchytává a zavírá do klecí.

Pravda, ústřední padouch nesrší originalitou, vyskytuje se v řadě rodinných příběhů o němých tvářích, nicméně nad prostou zápletkou vyhrává nekonečný sled gagů, vtipů, nápadů a odkazů. Počínaje „počítáním oveček“ místo narkózy a konče žánrovými citacemi od westernů po vězeňská dramata.

Když ovce v lidském převleku zabrousí do luxusní restaurace, počínají si jako katastrofický Mr. Bean – ostatně jeho lékařské eskapády zase připomene farmářův oddaný pes Blitzer s chirurgickou rouškou na operačním sále. A když za noci na smetišti nasadí desperádské stádečko sborovou píseň, jako by se daly dohromady Sestry v akci.

Vlastně tu nechybí nic, Ovečka Shaun ve filmu obsahuje jak nádherné honičky s veselými pointami, tak tesklivé okamžiky, kdy i zvíře slzu uroní, natož dítě. A přitom se nenudí ani dospělý, protože spousta hravých svižných drobností myslí právě na něj. Vlna „ovčího“ účesu šířená po sociálních sítích by se dala nazvat skoro satirou – a zároveň důmyslnou reklamou.

Chvála tradice

Pan Wallace a pes Gromit dovedli ve svém celovečerním projektu Prokletí králíkodlaka důmyslněji propojit originální dějový spád s kouzlem absurdity; také z toho byl Oscar. Ale pokud jde o čistou radost, která z plátna tryská, nezůstává za nimi filmová Ovečka Shaun pozadu. Britské studio Aardman Animations si prostě svou tradici pěstuje; současné rekvizity i kulisy sice zapojuje, ale krátkodechým módním vlnám nepodléhá.

A hlavně královsky ovládá umění detailu. Divák už nebude vědět, oč ve filmu šlo, ale zcela přesně si vybaví, jaký koktejl si ke svému večírku namíchaly ovce, jakou hudbu pro svůj „tvrdší“ mejdan zvolila prasata, jak se tvářil zvířecí vězeň s krví podlitýma očima nebo jak vypadal rituál ranní hygieny na farmě – a znovu se nahlas rozesměje.