Osud Dalího muzea je v rukou věštkyně

  • 9
Jak bude v Praze vypadat současná architektura, ovlivňuje věštkyně v Kuvajtu. To není nadsázka. Médiím to řekl galerista Miro Smolák, který ve své Galerii Miro v Praze představil v úterý model budoucího Dalího muzea navržený světoznámým architektem Danielem Libeskindem.

Nic proti tomu, aby se také v Praze stavěla díla slavných architektů - v tomto směru jsme však do Evropy ještě nevstoupili. Celá akce s Libeskindem má typicky české absurdní pozadí, do něhož nám, doufejme, Evropa nevidí.

V Praze neexistuje kromě sbírky Národní galerie žádná instituce, která by měla vlastní větší kolekci moderního umění nebo se důsledně věnovala zásadním výstavám současného umění (částečně sem lze zařadit Rudolfinum).

To, co je běžné v každém větším evropském městě, totiž, že tam existuje velká galerie, jejíž budova je navržena v duchu současné architektury, je v Česku stále budoucností. O vybudování obdobného muzea u nás se doposud staraly soukromé subjekty. Což by samo o sobě nemělo vadit.

Když se však v rámci prezentace Libeskindova modelu v Galerii Miro objevují značně pokleslé malby, musíme konstatovat, že něco není v pořádku. Přinejmenším to, že Libeskinda oslovuje poměrně špatná galerie.

Také zdůvodnění, proč by se v Praze mělo budovat zrovna Dalího muzeum, není smysluplné. Dalí podle Smoláka patří celému lidstvu. Ale který z umělců nepatří? A jestliže teoretik Miroslav Klivar ve své doposud nevydané studii tvrdí, že Dalí nejvíc ovlivnil českou kulturu, nemá smysl vést na toto téma odbornou diskusi.

Otázkou zůstává, kde se vezme tolik kvalitních Dalího děl, která by zaplnila sedmipodlažní muzeum? Pro srovnání, stálá expozice zahraničního umění ve Veletržním paláci, která je více než skromná, zaplňuje půlku patra.

Mezi obchodníky s uměním je také známo, kolik se na našem trhu objevuje Dalího falz. Nabízí se otázka, jestli by nakonec nevzniklo jen muzeum pro „béčkové“ turisty.

Investor muzea zatím neexistuje. Soukromá obchodní společnost Miro shání mecenáše, které předpověděla zmíněná věštkyně. Radní možná něco přihodí, když jde o Libeskinda a Dalího. A my občané budeme šťastní, že tu vyrostla dobrá architektura. Ale stále v podmínkách pohádkové země.

Muzeum vypráví příběh Dalího i Prahy

Známý a ve světě uznávaný architekt Daniel Libeskind, mimo jiné autor návrhu Velké věže namísto dvojčat v New Yorku, přijel v úterý do Česka. V Galerii Miro na pražském Strahově představil svoji studii Muzea Dalího, která by se měla v budoucnosti stát součastí zástavby hlavního města.

Jak vnímáte projekt pro Prahu, která dosud nemá stavbu od světoznámého moderního architekta?
Projekt chápu jako příspěvek veřejnosti, životu v Praze. Měl by vyjadřovat jejího ducha, obrátit se k její historii. Mělo by jít o místo, které může soutěžit na světovém kulturním poli. Architektura může město pozitivně změnit.

Proč právě spojení s Dalím?
Muzeum je nový prostor, je to produkt naší víry. Tím se také spojuje s myšlenkou umění - také umělci hledají něco věčného, zvláštní atmosféru. Muzeum je spirituální místo, kde jsou vyprávěny příběhy. Může to být příběh Dalího i příběh Prahy. Je to křižovatka Dalího a Prahy, která odráží sny.

Znáte pražské galerie moderního umění?
Pochopitelně, znám sbírku moderního umění v Národní galerii.

A jak se vám líbí současná výstava v Galerii Miro, kde právě jste?
Ještě jsem si ji nestačil prohlédnout, ale znám dobře činnost této galerie.

Kdy by mělo být vaše Muzeum Dalího dokončeno?
Počítá se s tím, že asi tak v roce 2007, pokud bude všechno probíhat uspokojivě.

Architektonický záměr budovy Dalího muzea, které má vzniknout v Praze.