Jeho životní osudy popisuje Francisco Moacir Arcanjo ve své knize Svět porozumí - Příběh krále bot Jana Antonína Bati. Tu vydalo nové nakladatelství Marek Belza.
Mezi dvěma světovými válkami se z malé rodinné továrny stal zásluhou Tomáše Bati obrovský podnik řízený nejmodernějšími metodami. V roce 1931 podíl v rodinném podniku odkupuje Tomášův nevlastní bratr Jan Antonín. Pod jeho vedením se navzdory hospodářské krizi podnik rozrůstá.
V roce 1939 se však situace radikálně změnila. Jan Baťa musel vycestovat ze země, aby se vyhnul kolaboraci s nacisty, usadil se nejdříve v Británii, poté v Brazílii.
Jeho majetek v protektorátu nejdříve zabavili nacisté, po válce pak znárodnili komunisté. K tomu se Jan Antonín Baťa dostal za války na černou listinu Spojenců, protože prý nechtěl dát své továrny ve světě k dispozici válečné výrobě.
Po válce se mu, už jako brazilskému občanovi, sice podařilo revokovat usnesení vítězných mocností, o majetek však přišel ve prospěch svého synovce Tomáše Bati.
V Československu byl odsouzen za kolaboraci s fašisty k propadnutí majetku. Ani série soudů vedená po celém světě pro něj nedopadla úspěšně, a tak se Jan Antonín roku 1962 vzdal písemně všech svých nároků na majetek firmy Baťa po celém světě. Zemřel tři roky poté.
Arcanjo vypráví příběh Baťova života velmi živě a výhradně z pozice Jana Antonína Bati. Líčí příkoří, které mu nacisté i svobodný svět způsobili, i boj Tomáše mladšího za znovunabytí majetku po otci.
Zajímavá je především perspektiva: o situaci v meziválečném Československu se čtenáři dozvídají z pohledu brazilského novináře, který se s Baťou a jeho osudem seznámil až v jeho nové domovině. Nespravedlnost dokládá autor mnoha přepisy či reprinty oficiálních dokumentů, zajímavé jsou též fotografie brazilských osídlení založených J. A. Baťou.
Naopak nedostatek knihy tkví v tom, že kniha byla napsána před více než padesáti lety (1952). Rétorika autora a celkový styl knihy jsou poplatné době svého vzniku, poznámkový aparát je sice hojný, avšak nicneříkající, chybí doložení pramenů.
Mnohé naštěstí zachraňuje fundovaný Belzův doslov, z něhož se dozvíme, jak Baťův boj se synovcem Tomášem dopadl, i o krocích, které podnikli Baťovi dědicové po pádu komunistického režimu v roce 1989.
Nejvyšší soud v roce 1994 konstatoval, že rozhodnutí poválečného soudu je nezvratné, a tudíž žádost o revokaci rozsudku o kolaboraci s nacistickým režimem a očištění Baťova jména zamítl.
Podle slov Marka Belzy je smyslem této knihy připomenout takřka neuvěřitelný osud jedné z nejznámějších a nejúspěšnějších osob meziválečného Československa.
Arcanjova kniha nepřináší exaktní historické a právní argumenty v případu Jana Antonína Bati, přesto obsahuje cenné informace o životě člověka, jehož úspěchy se snažila komunistická propaganda co nejvíce bagatelizovat.
