Festival navštěvují nejen místní diváci, základ publika tvoří studenti divadelních věd z celé republiky i Slovenska, kritici a publicisté i divadelníci. Letos se jich do Ostravy sjela úctyhodná skupina, čítající bezmála tři sta lidí.
Příslovečná třináctka dominující letošnímu ročníku možná přinesla trochu smůly. První představení Bambini di Praga po dvaceti minutách spálil elektrický zkrat, očekávané Nebezpečné vztahy vystřídal v programu jiný titul. A navrch všeho právě indisponovaná herečka se zlomenou nohou (a s úctyhodným nasazením sil!) musela na vozíku odehrát závěrečný Večer tříkrálový.
Přes všechny nesnáze se však v kolekci čtrnácti inscenací nabízených v pěti festivalových dnech ukázalo, že za tucet posledních měsíců v Ostravě nevyprodukovali žádný vyložený průšvih.
Vedle několika průměrných kusů si divák vychutnal skutečné lahůdky, jejichž provedení či herecké výkony budou zřejmě v příští sezoně aspirovat na některou tuzemskou divadelní cenu.
Nejpozoruhodnější tituly přehlídky pojí jméno režiséra Jana Mikuláška. Mladý tvůrce je podepsaný pod zajímavou Nocí bláznů u "Bezručů" a uhrančivou Hedou Gablerovou v Národním. Prvně jmenovaný ztřeštěný text je vlastně současná australská tragikomedie autora Lousie Nowry. Výtečný scénář mistrně využívající prostředí blázince, kde zdejší pomatenci zkoušejí Mozartovu operu, je vlastně i poctou hereckému stavu.
Toto divadlo na divadle uhrane publikum propracovanými výkony celého ansámblu, které nesklouzávají k laciné karikatuře psychoušů. Parametry mimořádného kusu pod stejnou střechou snese také inscenace Job od režiséra Martina Františáka. Mohutný strhující příběh Josepha Rotha o těžce zkoušeném spravedlivém muži byl nejaplaudovanějším kusem z celého festivalu. A právem. Silnou a herecky bezchybně odehranou story rámuje nápaditě pojetí, v němž se na scénu dostane třeba i mlčenlivý Chaplin.
Za událost festivalu lze ovšem označit Mikuláškovu Hedu Gablerovou. Proslulé Ibsenovo drama na obrovském jevišti sevřely písně Kurta Cobaina, požitkem je melancholicky se zadírající režisérova muzika.
Příběh hrdé, emočně tápající ženy se tady děje ve studené scéně Marka Cpina. Monstrózní pokoj, jehož zadní stěnu před finální sebevraždou Heda strhne, tvoří působivou podívanou, stejně jako precizní herecký výkon protagonistky. Mikulášek doslova materializoval nervní svět hrdinky, kterou dokonce rozdělil do pěti identických postav brázdících jeviště.
Vrcholnou kreaci předvedla Gabriela Mikulková v hlavní roli. Naoko nepřístupný a do detailů cizelovaný výkon by zřejmě získal hlavní cenu festivalu. Ost-ra-var ovšem není soutěžní přehlídkou. Jde o bezmála týdenní ukázku práce, kterou sami zdejší divadelníci považují za nejreprezentativnější. Odhlédneme-li od zbytku fortelné, ale rámec zážitku nepřekračující repertoárové produkce, zůstává Ostrava divadelním prostorem, kde o divadelní překvapení není nouze.
