"Kreslit kolegy jsem začal už dávno. Nejvíc jsem jich stvořil snad na schůzích ROH, kde všichni seděli a často se nudili. I já jsem se nudil, tak jsem je portrétoval. Nemohli se moc hýbat, tak to šlo dobře," vzpomíná herec a malíř. Angažmá ve zlaté kapličce získal v roce 1948, už o tři roky dříve však účinkoval v Honzlově Studiu mladých Národního divadla.
V šatně s Donutilem
Právě režisér Jindřich Honzl Nesvadbu, ale i Skořepovou či Miloše Kopeckého pro divadlo objevil. Nesvadba vzpomíná nejraději právě na své tehdejší poválečné kolegy. "To byla zlatá garda. I co se herectví týká, i kvůli tomu mému malování," popisuje. Nejlépe se mu totiž prý karikoval Jan Pivec, František Smolík, a hlavně Ladislav Pešek. "A nejtěžší byl Petr Štěpánek. On nemá žádný výrazný nebo vyloženě nápadný rys, třeba jako velký nos nebo odstávající uši. To se pak dělá ta karikatura moc těžko," vysvětluje Nesvadba.
Herec, který kreslí a ilustruje knihyMiloš Nesvadba se narodil 17. dubna 1925. Kromě hereckého nadání zúročeného v Národním divadle i ve filmu je ilustrátorem a kreslířem. Těsně po druhé světové válce stál s Jaroslavem Vojtěchem a Ondřejem Sekorou u zrodu satirického časopisu Dikobraz. Proslul dětskými příběhy, v roce 1958 vyšel jeho komiks Evička a Monoklíček, který měl netradiční podlouhlý tvar. Kniha tenkrát stála sedm korun a třicet haléřů a prodalo se jí třicet tisíc výtisků. Stvořil i komiks Chytří psíci jezevčíci, který od roku 1977 vycházel na pokračování ve Čtyřlístku. Nedávno ilustroval například Vodňanského básničky Moje tužka ušatá. Podílí se i na kresbách ke knihám svého syna Michala. |
Věnuje se však i karikování svých současných hereckých kolegů, na výstavě budou k vidění i portréty části současného souboru Národního divadla. "Sdílím teď šatnu s Mirkem Donutilem a i jeho kreslím. Svěřujeme se, povídáme si, máme se rádi a já ho při tom portrétuji," říká Nesvadba. S Donutilem hrají společně v Revizorovi ve Stavovském divadle.
Kreslím na první dobrou
Nesvadba si přístup svých kolegů ke karikaturám pochvaluje. "Nikdy mi nikdo neřekl, že by se mu moje obrázky nelíbily nebo by ho třeba urážely, naopak. Kolegové za mnou chodí a ptají se, kdy jim nějakou humornou kresbu udělám.
A oslovují mě dokonce i herci z jiných divadel. Několik jejich obrázků v Národním také vystavím, abych je neošidil. Je to asi pět hlav," směje se herec a malíř. Jeho karikatury prý vznikají na takzvanou první dobrou, nic neopravuje ani nepředělává.
"V Národním divadle jsem šedesát let. Pamatuji Karla Högera i Standu Neumanna. Měli jsme se moc rádi. A jací to byli herci! Nedávno za nimi odešel Radovan Lukavský, na něj by se nemělo zapomenout," zamýšlí se Nesvadba. A po chvíli dodává: "Zrovna Lukavského jsem měl i kreslil moc rád."
Miloš Nesvadba zažil v Národním divadle řadu šéfů. Na této kresbě zmiňuje současného šéfa činohry Michala Dočekala.
Se svou manželkou se Miloš Nesvadba podílel na návrzích několika divadelních výprav v Národním, například pro Tylovu hru Cesta do Ameriky. Spoluzakládal humoristický časopis Dikobraz a ilustroval přes padesát dětských knížek.
Karikatur svých kolegů nashromáždil za víc než půl století úctyhodnou sbírku. "Kolik jich je? To nevím. Desítky, stovky. Kreslil jsem je z lásky k těm lidem," uzavírá Nesvadba. V Národním divadle stále hraje, vidět ho je možné ve třech inscenacích. Kromě role Kupce v Revizorovi i jako Pana diváka v Dočekalově adaptaci Cyrana z Bergeraku a jako Žana v Jiráskově Lucerně v režii Vladimíra Morávka.
