Oskary Petry známe vlastně minimálně tři. Prvního: folkrockovou legendu ze skupiny Marsyas, autora několika zvěčnělých českých písní 70. let. Druhého: tak trochu "utajeného" hitmakera českého popu, autora takových šlágrů jako je Rouháš se bohům, Medvídek, Chci zas v tobě spát nebo Hříšná těla, křídla motýlí.
A konečně třetího, autora dvou sólových alb, z nichž zejména to druhé, Fabrica Atomica z roku 2003, by mohlo posloužit jako skvělý příklad výborně vyprodukovaného chytrého popu "pro dospělé".
Oskar Petr: Jsme starý jako dětiVyd. Galén 2013 |
Bylo by logické, kdyby Petr na novém albu pokračoval v linii nastavené jeho sólovou tvorbou a českou scénu obohatil další várkou svých všechno, jen ne prvoplánových písní, jakých je dnes na popové scéně jako šafránu.
Ví snad jen on, co jej vedlo k tomu, že album s názvem Jsme starý jako děti, skončilo jako prazvláštní hybrid. Obsahuje totiž jen tři novinky. Zbytek jsou Petrovy písně jednak pro Marsyas včetně té nejslavnější, Zmrzlináře, jednak většinou do folkrockové podoby přearanžované písně z Fabriky Atomiky.
Vesměs se jedná o krásné písně, jejichž novému provedení není vzhledem k výborně obsazené kapele Společenská událost vůbec co vytknout, samozřejmě pokud se smíříme s Petrovým exponovaným a patetickým zpěvem, který k němu prostě patří.
Předělem k novinkám je pak coververze Krylovy Morituri te salutant, písně, kterou už bohužel leckdo zneužil a to na ní nese jistou stopu.
Nové Petrovy písně přitom naznačují, že jeho autorský pramen nevyschl a zejména titulní balada svědčí o tom, že by i v obnovené folkrockové poloze měl jako zkušený a respektovaný bard co říci.
Kdyby album Jsme starý jako děti bylo v této podobě záznamem koncertu, bylo by bráno jinak a dávalo by smysl. Přes kvalitu písní "samých o sobě" ale v téhle podobě, tedy jako další Petrova řadovka, obstává jen těžko. Bývalo by bylo lépe počkat na dostatek nového materiálu.
