Faunův labyrint

Faunův labyrint | foto: Aerofilms

Oscarový Faunův labyrint míří do českých kin

  • 5
Čeští diváci se konečně dočkají mimořádného, třemi Oscary ověnčeného snímku mexického režiséra Guilerma del Torra Faunův labyrint.

Film režiséra, kterého řada kritiků právem označuje za úctyhodného vizionáře, už se sice na českých plátnech objevil, stalo se tak ale pouze na několika beznadějně vyprodaných projekcích v rámci letošního Febiofestu.

Torro, který si k filmu napsal i scénář, už má za sebou pět filmů – mezi nimi i chválené komiksové adaptace Blade 2 a Hellboy.

Děj filmu se odehrává ve Španělsku v roce 1944, ke konci občanské války. Čerstvě provdaná Carmen se tehdy s dcerou Ofélií nastěhuje k novému manželovi, chladnému autoritářskému Vidalovi, kapitánovi ve Frankově armádě.

Změna prostředí a od prvního okamžiku otevřená válka mezi Vidalem a Ofélií má pro dvanáctiletou dívku logické vyústění – únik do vlastního fantaskního světa.
 
K tomu jí poslouží tajemný labyrint za rozlehlým statkem. Magický strážce labyrintu Faun Ofélii odhalí, že právě ona je ztracenou princeznou kouzelného království. Dívka, aby království zachránila, musí splnit tři nebezpečné úkoly.

Sentiment zvítězil
Vznik snímku si podle Torra vyžádal rok příprav, čtyři měsíce natáčení a šest měsíců postprodukce. Jeho realizace pak pro režiséra znamená v podstatě splněný sen.

Plány na podobný film totiž měl v hlavě už od počátku své filmařské kariéry. “Faunův labyrint v jádru připomíná mou první verzi Princ bez království. Mohl to být můj první film, kdybych na něj tenkrát sehnal prostředky," vzpomíná Torro.

Princ bez království se stejně jako Labyrint odehrával za občanské války ve Španělsku. Příběh ale měl být o těhotné ženě, která objeví za domem svého muže labyrint. V něm se setká se satyrem, který ji postaví před krutou volbu.

"Navrhne obětovat její dítě, aby labyrint znovu rozkvetl. Když žena řekne ano, bude žít navěky po jeho boku. I přes určitou podobnost je Faunův labyrint úplně jiný. Nakonec totiž zvítězilo moje sentimentální já,” přiznává režisér.

Důležitým dějovým motivem je i doba, ve které se film odehrává, totiž na sklonku druhé světové války. "Pro mě fašismus představuje nejhorší zlo, a proto je ideálním subjektem vyprávění pohádky pro dospělé," vysvětluje Torro.

Podle něj tak není hlavním "netvorem" ve filmu některá z kreatur žijících v labyrintu, ale samotný kapitán Vidal. Toho se s gustem chopil jeden z nejpopulárnějších španělských herců Sergi López.

Křížení fantasy a dramatu
Metaforický nádech snímku podporuje i výtvarná stylizace, která tvůrcům vynesla Oscary za výpravu a masky. Jejich realizace také dala filmařům pořádně zabrat.

"Bylo to hodně práce, s architektem výpravy jsme se piplali se vším – od skulinky ve zdi po celou ložnici," popisuje Torro svou spolupráci s autorem výpravy Eugeniem Caballerem.

Masky pohádkových tvorů, mezi nimi i Fauna a Mrtvolníka, si pak vzal na starost Sergio Sandoval, který s Torrem spolupracoval už na filmu Hellboy. Společně se jim nakonec podařilo kreatury vymyslet tak, aby nemuseli použít téměř žádné digitální "berličky".

K tomu napomohla i kamera Guillerma Navara, kterému práce na Labyrintu vynesla také Oscara. Invenční kameraman s Torrem pracoval už na Bladeovi, jako spolupracovníka ho vyhledává třeba i Robert Rodriguez.

"I se všemi zvláštními efekty by ale tato dvě stvoření nepůsobila tak silně, nebýt výkonu Douga Jonese, profesionálního mima, který si ve filmu Hellboy zahrál Sapiena," podotýká režisér.

Torro měl vůbec štěstí na výběr představitelů hlavních rolí. Kromě už zmíněného Lópeze je to hlavně představitelka Ofélie, dvanáctiletá Ivana Baquero, která už má za sebou několik filmů, které jí vynesly pozici dětské hvězdy.

Režisér ale upozorňuje, že Faunův labyrint není čistou fantasy, ale především metaforickým snímkem pro dospělé, kteří rádi u filmů přemýšlejí.

”Vždycky se mi líbilo křížení žánrů. Pro mě je Faunův labyrint historickým dramatem zasazeným do kontextu války, s pohádkovými a mytologickými prvky. Otvírá základní otázky lidství, jež se, jak doufám, týkají nás všech,” míní Torro.