Rodák z Poličky, který nyní studuje na Karlově univerzitě humanitní studia, získal poctu za svou první sbírku Strychnin a jiné básně, útlou knížku šestnácti textů.
"... žili jsme na tajných plážích/ ve starém domě/ písek se mísil se žlutou trávou/ kleč přecházela v les/ byl tady bunkr z betonu/ vonělo v něm železo/ uvnitř byla zima, rezavé dráty a kamení/ já a brácha/ to bylo naše dětství/ naše opuštěné území/ zapomenuté na zelených stránkách starých vojenských map..." píše Šindelka v titulní básni Strychnin.
Pětičlenná porota ve svém posudku mimo jiné uvádí: "Šťastně nalezený, zadíravě monotónní rytmus všech básní přispívá k jednolitosti a plnosti Šindelkovy knihy, v níž jsou úzkosti a údiv mládí vyjadřovány bez soukromých gest a rozumování – otvírají se před čtenářem jako přeludný prostor plný dějů a věcí, křehce dýchají."
Snová a smyslová poezie vychází z intenzivního prožitku krajiny, přírody, okolí. Šindelkova biografie odkazuje k častým změnám míst bydliště poté, co mu jako malému dítěti zemřel otec.
"S rodinou postupně žil na několika místech ve Frýdku-Místku, na hradě Křivoklátě (se stěhováním z hradu do domku ve vsi a zpět na hrad) a na Skřivani," píše o sobě Šindelka v portrétu a dodává, že "asi tak do septimy byl jeho život poměrně nezodpovědný".
