Vystupujete jako velšský, nikoli britský zpěvák. Mohu se – jako Středoevropanka – zeptat, zda je mezi tím velký rozdíl?
Pro mne osobně v tom rozdíl je. Wales má svou osobitost, svůj vlastní parlament a také svou vládu. Mojí mateřštinou je velština a i moje děti chodí do velšské školy. Samozřejmě však mám britský pas.
Takže britskou hrdost necítíte?
Vážím si vyznamenání, která jsem dostal od královny. Ale to nic nemění na faktu, že jsem Velšan.
Mezi své vzory počítáte i Elvise Preslyeho a Franka Sinatru. Co se od nich může naučit operní pěvec?
Přístup k interpretaci, muzikalitu. A také dikci. Srozumitelnost slova je totiž pro mne zásadní – a jim bylo vždy rozumět! Kdysi jsem hodně poslouchal také Queen, Pink Floyd nebo AC/DC. Koneckonců i tito muzikanti mají klasický základ.
Vaší životní rolí je Verdiho Falstaff, kterého zpíváte od svých 34 let. Máte už správný věk pro stárnoucího tlouštíka?
Když bude na jevišti vedle sebe sedm Falstaffů, nepoznáte mne. Všichni, starší i mladší, budou mít těžký kostým, paruku, vycpané břicho. Teprve když začnou zpívat, objeví se rozdíly.
Bryn Terfel jako Falstaff
Zpíváte velké role Wagnera, Strausse, Verdiho. Máte ještě nějaký sen?
Sním, že někdo napíše operu přímo pro mne. Perfektním námětem by byl třeba film Občan Kane.
Jste úspěšný člověk. Co jste musel úspěchu obětovat?
Je toho hodně. Prvních deset let kariéry jsem pouze hledal práci. Trpěl můj rodinný život, nebyl jsem u narození svých dětí. Umění jsem dal hodně. Teď možná přišel čas, abych si zase něco vzal zpátky.
