V neděli uvede Bavorská státní opera v Mnichově světovou premiéru jeho opery South Pole (Jižní pól), inspirovanou dobýváním nejjižnějšího cípu Země. Na ten v prosinci 1911 jako první dorazil norský polárník Roald Amundsen, čtyři týdny před britským kapitánem Robertem Scottem, který pak na zpáteční cestě i se svými muži zahynul.
Kapitána Scotta ztvární mexický tenorista Rolando Villazón, jeho norského soka americký barytonista Thomas Hampson. Taktovky se ujme sám hudební šéf divadla Kirill Petrenko.
O čtyřicetiletého českého autora v posledních letech ve světě roste zájem, jeho skladby hrají renomované ansámbly. „K Jižnímu pólu však vedla dlouhá cesta. Na počátku byla důležitá podpora hudebního vydavatelství Bärenreiter, kde jsem pracoval a díky němuž jsem navázal důležité kontakty,“ říká vystudovaný muzikolog, který teprve později začal s komponováním.
Ve světě Srnka postupně získal různá prestižní stipendia a ocenění, pro Mnichov už napsal komorní operu Make No Noice. A pak přišla nabídka na „velkou“ operu. „S libretistou Tomem Hollowayem jsme zvažovali různá témata. Jižní pól nás oslovil jakousi nereálností prostředí, v němž se postavy vytržené z civilizace doslova obnažují a všechny vztahy jdou až na dřeň,“ vysvětluje.
Srnka se osobně účastní příprav inscenace, i když do jevištní podoby příliš nezasahuje. Bude dílem režiséra Hanse Neuenfelse, výrazné, i když rozporuplné osobnosti německého divadla. Něco však přece jen prozrazuje. „Soupeření Scotta a Amundsena je zajímavé i tím, že oba týmy se pohybují na jednom kontinentu, a i když spolu závodí, nikdy se nepotkají. Diváci je však na rozděleném jevišti simultánně uvidí,“ naznačuje Srnka.
Bavorská státní opera pojala přípravu premiéry a následné série představení ve velkém stylu. Organizuje doprovodné akce, přednášky, performance, filmy a koncerty. Na svém webu zpracovává nejrůznější témata související s novou operou, historickými souvislostmi i Antarktidou.
Hvězdné pěvecké obsazení Srnku přirozeně potěšilo. „Na druhou stranu pro mne je vždy nejdůležitější osobní kontakt se sólisty, na tom nic nesmí měnit fakt, že jde o hvězdy. Tak třeba pro Villazóna je to první velká role v soudobé opeře. V nových dílech je málo tenorových rolí, spíš se píše pro soprány a barytony. Není divu, tenor je technicky nejobtížnější obor,“ přiznává Srnka. Z Mexičana coby britského polárníka je nadšen. „Hodí se na pro tu roli skvěle,“ tvrdí.
