Opera o sloním muži je hlavně silný příběh

Po Meyerbeerově Robertu Ďáblovi a Dukasově opeře Ariana a Modrovous vyvrcholil tříletý francouzský projekt Státní opery Praha světovou premiérou díla současného skladatele Laurenta Petitgirarda Joseph Merrick zvaný Sloní muž. V tomto případě nejen že francouzský byl celý inscenační tým a většina protagonistů, nadto ještě francouzská strana věnovala péči i popularizaci tématu.

Den před premiérou se ve Francouzském institutu v Praze konalo setkání s tvůrci a interprety opery včetně projekcí dvou souvisejících filmů - dokumentu, kdo to vlastně byl onen sloní muž, a proslulého celovečerního snímku Davida Lynche na stejný námět.

Téma a příběh jsou také nejsilnější stránkou nové opery. Libretista Eric Nonn nabídl dějovou linii, která osciluje mezi šlechetností a ziskuchtivostí, člověčenstvím a pudem, mezi ambicí a odevzdáním se; to z opery činí dílo obsahově nosné a citově působivé.

Joseph Merrick zvaný Sloní muž
Laurent Petitgirard

Státní opera Praha

Libreto Eric Nonn
Režie Daniel Mesguich
Výtvarník Frédéric Pineau
Dirigent Laurent Petitgirard
Účinkují Jana Sýkorová (Joseph Merrick), Philippe Do (Tom Norman), Petteri Falck (Dr. Treves), Marie Devellereau (Mary) ad.
Premiéra 7. února 2002
Petitgirardova hudba nikdy nepřebírá roli „tahouna“, dokonce se ani příliš nepodílí na vytváření atmosféry, nicméně příběh velmi dobře podporuje. Skladatelův rukopis nevykazuje výraznější charakteristické rysy, pokud bychom nechtěli za styl považovat poměrně důslednou „kulisovost". Nejde přitom o triviálnost nebo prvoplánovou líbivost. Petitgirardova hudba slouží pěvcům a opeře jako celku a dobře zapadá do dobové stylizace celé inscenace (skutečný Joseph Merrick žil v druhé polovině devatenáctého století).

Mnohem větší pozornost na sebe poutá výtvarná stránka (Frédéric Pineau) a režie (Daniel Mesguich). Na scéně dominuje stěna-dům, řešená tak, že může z dějství do dějství procházet přestavbami a proměnami a přispívat k provázanosti celku. Vyváženy jsou i další složky, světlo a přítmí, pohyb (osob i kulis) a setrvání. Jako výborný nápad se ukázalo pojetí titulní postavy jako ženské role (možná to je Petitgirardova specialita, hned v první scéně má ženskou rolí obsazenu i vedlejší postavu Jimmyho).

Postava Josepha Merricka je tvůrčí dominantou inscenace po stránce výtvarné i interpretační. Je to také nejvýraznější podíl české účasti na projektu - role je svěřena Janě Sýkorové. Ta v ní dostává příležitost uplatnit se jako dramatická pěvkyně a navíc rozvinout i nemalý herecký talent. Její schopnost postavě „vdechnout duši“ je klíčem ke komunikativosti díla.

Operu hudebně nastudoval a dirigoval autor. Přes zjevnou snahu se mu však nedařilo Orchestr Státní opery Praha vždy zcela zkoncentrovat a vyrovnat.