Mňága v různých časech hraje na Trutnově každoročně, kam paměť sahá. Užívá si to a návštěvníci festivalu neméně. Už poiksté ty samé, ale pořád dobré hity, z nichž mnohé jsou staré přes čtvrt století, nicméně pořád fungují skvěle vlastně už na nejméně třetí generaci posluchačů. Ten klukovsky skeptický pohled na svět se prostě nemění, i když ho "předříkává" bezmála padesátník.
Poslední z triumvirátu punkových legend letošního Trutnova vystoupila hned po Mňáze. Bubeník amerických Ramones Marky Ramone přivezl svoji mladou skupinu Blitzkrieg a přes skeptické poznámky některých muzikantů v zákulisí, že působí jako "kapela ze střední", jim vlastně lze těžko něco vytknout.
Přivezli to, co se čekalo. Totiž totální revival Ramones, který samozřejmě ani nemohl mít autenticitu originálu, nicméně do diváků "sypal" zcela bez pauzy a oddechu jednu desítkami let ověřenou klasiku za druhou. Nic víc, nic míň.
Jinak se v neděli na Bojišti místy hrála velmi tvrdá hudba. Třeba metalový Debustrol, který je vlastně svým způsobem taky revivalem sebe sama, se všemi metalovými pózami a proprietami, které k žánru patří už desítky let, ale svým způsobem mají své kouzlo a vyjadřují jasný pohled muzikantů na věc. Mladou krev žánru na vedlejším pódiu o chvíli později reprezentovali Hentai Corporation.
A hrál se i punk. Ve fanoušky vítaném konzervativním pojetí východočeských veteránů N.V.Ú., starých jako sám festival, s popovým nátěrem jako u slovenských Ine kafe, kteří hráli na Trutnově vůbec poprvé, i hardcorově řádně přitvrzený v importovaném balení britských Palm Reader.
A z opačného pólu: české folkové legendy. Ta největší, Vladimír Merta, si přivezla kapelu, kterou byl o více než generaci mladší Hromosvod, a který v nejslavnějších klasikových písních velmi dobře ustál Mertův proslavený sklon k improvizaci a překvapování. Ivan Hlas se svým vynikajícím triem zahrál naprosto na jistotu. Dokázal rozhýbat, rozněžnit i velmi pobavit pódiovými legráckami.
Večer, končící na hlavním pódiu početnou bubenickou úderkou Wild Sticks (noční bubnování je už v Trutnově tradicí) a v undergroundovém stanu těsně nad ránem blokem projektu Payanoia bubenice Páji Táboříkové, byl tak solidní tečkou za festivalem, který se obešel bez produkčně náročné a jednoznačné zahraniční hvězdy. Po letech přesvědčil o síle české scény. Aspoň pro ty, kteří se do Trutnova jezdí pravidelně setkávat.