Autorem a zároveň vypravěčem i protagonistou komiksu je kanadský animátor, který formou reportáže ze své cesty do hlavního města Severní Koreje a pobytu v něm, kdy pracuje pro tamní dislokované pracoviště francouzské produkce animovaného filmu, popisuje každodenní život cizince, ale postupem času i domorodců v zemi, která žije už přes šedesát let pod nadvládou komunistického kultu osobnosti. To, že si do cestovního zavazadla přibalil i Orwellův román 1984, je samozřejmě velmi příznačné...
Na rozdíl od minimálně v Čechách nejznámějšího autora reportážních komiksů, tedy Joea Sacca (v roce 2007 vyšly v češtině jeho knihy Bezpečná zóna Goražde a Palestina), nepracuje Delisle s prvoplánově drsnými výjevy. Samozřejmě, nepopisuje jako jeho americký kolega zemi ve válečném stavu, i tak by ale jistě ze svého tématu mohl vytěžit silné prvoplánové obrazy. Schválně to nedělá.
Delisle se skutečně soustřeďuje na běžný život běžných lidí, tedy nikoli například na situaci odpůrců režimu nebo na pravděpodobně stále hladem sužovaný venkov. Zřejmě totiž do značné míry platí, a autor to spíše naznačuje mezi řádky, než že by to explicitně prohlašoval, že Pchjongjang vlastně "není Severní Korea" a zdejší obyvatelé vlastně žijí v - velmi relativním, přirozeně - blahobytu. Delisle ostatně na jednom místě přímo uvažuje: "Čekal jsem horší věci, neboť obrázky, které můžeme vidět na Západě, jsou mnohem smutnější. Tramvaje, auta, autobusy, kamiony... Oproti mému předpokladu je tu i provoz."
To, co je na pobytu cizince v Pchjongjangu nejhorší, je neustálá přítomnost "průvodce" a "překladatele" (samozřejmě dobře "prokádrovaných"). Bez nich má "imperialista" zakázaný jakýkoli pohyb, právě oni do značné míry rozhodují prakticky o všem, co se jej týká, a ukáže-li se host jako nespolehlivý, je hlídán zcela bez přestání, včetně pobytu v práci.
Mimochodem, Delisle jaksi "mimo soutěž" také demaskuje rozšířenou představu o tom, že laciná korejská práce - v tomto případě animátorů - je spojena s vysokou kvalitou, a protagonistovy problémy s tvorbou kresleného filmu jsou nekonečné. O to více ovládají Korejci propagaci svých vůdců, zemřelého, avšak myšlenkově "stále živého" Kim Ir-sena a jeho vládnoucího nástupce a syna Kim Čong-ila.
Právě zážitky spojené s vyznávání kultu jejich osobností jsou pro Delislea zdrojem groteskních scén, které působí neuvěřitelně dokonce i na člověka, který s komunistickým režimem (ve srovnání s Koreou samozřejmě jeho velmi slaboučkým odvarem) má jisté zkušenosti. O to je vydání výtvarně i textově vlastně velmi přímočarého komiksu Pchjongjang v češtině větší událostí. Abychom nezapomněli.
Guy Delisle: Pchjongjang
přeložila Kateřina Reinischová
vyd. BB/art, 182 stran
