Nebývá to zvykem. Kritik je samovládný soudce a spisovateli nezbývá než mlčet. Nicméně si myslím, že je určitá hranice, za níž by samovládnost měla končit, totiž fakta.
Můj Nemo je podle Ondřeje Bezra "jednoznačně kladný" (celou recenzi najdete ZDE). To prostě není pravda. Můj Nemo je v zásadním sporu se svým někdejším společníkem a přítelem, s nímž postavil Nautilus. V podstatě mu ho ukradl, navíc v době války Severu proti Jihu, čímž se fakticky dopustil zrady.
Ondřej Bezr sám připouští, že tento "jednoznačně kladný" Nemo vykonává záporné činy, tedy potopení lodi. Nechápu, jak vůbec může někdo napsat takovou větu, že "jednoznačně kladný" člověk má co s společného s potopením nevinné lodi?
Můj "kladný" Nemo z tohoto činu zešílí a v závěru je z něho psychicky i fyzicky rozvrácená troska – to proto, že v následujícím románu Tajuplný ostrov je z něho umírající stařec. To že je jednoznačný klaďas?
Pokud jde o tajemnost původního Nema, to je nikoli výsledek autorského záměru, nýbrž cenzurního zásahu nakladatele Hetzla. Ondřej Bezr to dobře ví, pokud četl můj doslov ke knize, kde to vysvětluji.
Vernův Nemo měl být Polák a pomsta měla být namířena proti Rusům. Toto si Hetzel nepřál, takže Verne udělal z Nema v Tajuplném ostrově Inda. Není tedy přirozené, že autor, pověřený po bezmála sto padesáti letech převyprávěním, přijde s novou motivací, novou zápletkou?
Můžeme diskutovat o tom, zdali je třeba po půl druhém století předkládat mladému čtenáři staré texty živě. Věděl jsem, že moje přepracované verneovky (další budou následovat, na podzim Patnáctiletý kapitán, napřesrok Pět neděl v balóně) vyvolají diskusi. Jenže diskuse je něco jiného než zkreslování skutečnosti.
Možná, že jsem odvedl špatnou práci a nechť jsem po právu kritizován. Možná, že lidé záměr vydat převyprávěné verneovky nepřijmou a budou se držet originálů, v nové době skvěle vydávaných brněnským Návratem. Ale není pravda, že Neff udělal z kapitána Nema jednoznačného klaďase. To se jenom Bezr pokusil udělat z Neffa hlupáka.
. Odpověď autora recenzeVážený pane Neffe, budu velmi stručný. Rozhodně se necítím být samovládným soudcem a už vůbec jsem neměl v úmyslu z vás udělat hlupáka. Doufám, že z kontextu celé recenze, nikoli pouze jednoho jejího odstavce, na němž byl postaven titulek, to vyplývá celkem zřetelně. Myslím, že víc než odmítnutím vaší knihy byla má recenze nadhozením několika otázek - tedy spíše zahájením případné polemiky. Ostatně, kdybych vaši knihu považoval za hloupou nebo zbytečnou, v závěrečném hodnocení bych jí nepřiřkl 50 procent. Nejvíce vás rozlítilo, že jsem označil Nema za klaďase. I přes vaše protiargumenty jej tak stále vnímám - možná je jen rozdíl v tom, co si pod tímto termínem představujeme. Ano, "ukradne" svému bývalému příteli Farragutovi ponorku, ale proto, aby zamezil krveprolití (jakkoli ve jménu vznešených ideálů) a využil ji k vědeckým účelům. Ano, potopí nevinnou loď, ale vlastně omylem a - jak sám upozorňujete - zešílí z toho. Protože tu hrůzu, které se dopustil, nemůže unést. Nemo se na mnoha místech knihy projevuje jako humanista a pacifista, i ten vámi "přimyšlený" vulkanit chce využívat pro dobro lidstva a jeho poznání. Zatímco jeho bývalý "okradený" přítel, původně člověk snad s dobrými úmysly, nyní zjevný militarista a vrah bez skrupulí, se vůči němu chová jako pirát. Myslím ale, že se zbytečně zaobíráme detaily. Zásadní rozdíl je v našem obecnějším pohledu. Já si prostě nemyslím, že je přirozené, jak píšete, že autor "převyprávění" přijde s novou zápletkou. Pakliže má potřebu na nové zápletce postavit příběh, nechť knihu prezentuje pouze pod svým jménem a přizná inspiraci klasikem. V tomto smyslu jsem ostatně svou původní recenzi zakončil. A končím tak i nyní. Ondřej Bezr |
