Z inscenace Zločin v Posázavském pacifiku

Z inscenace Zločin v Posázavském pacifiku | foto: Richard Kocourek, Divadlo Kalich

Ondřej Havelka nerad „klepe kosu“. Přesto se vrací ke starým trampům

  • 1
Nová písničková retrokomedie Ondřeje Havelky a Martina Vačkáře nese název Zločin v Posázavském pacifiku, a jak název napovídá, zavádí do prostředí meziválečného českého trampingu. Premiéru má ve čtvrtek 19. května v Divadle Kalich a o den později v Městském divadle Mladá Boleslav.
Z inscenace Zločin v Posázavském Pacifiku

"Jednou jsme se vraceli z jedné reprízy naší inscenace Mužů v offsidu v mladoboleslavském divadle velmi potěšeni, jak to představení pořád hezky šlape, a takto načechráni jsme si říkali, že bychom na to měli nějak navázat," vzpomíná Ondřej Havelka. "A protože jsme se opět chtěli vrátit k naší milované první republice, přemýšleli jsme, který žánr populární hudby té doby by měl tentokrát dominovat."

A protože už si Havelka s Vačkářem vyzkoušeli v předchozích inscenacích různé typy meziválečné hudby, v Mužích v offsidu žižkovský pouliční folklor a pokleslé operetky, zatímco Saturnina doprovázel taneční swing, pátrali po dalším hudebním stylu, typickém pro tehdejší dobu.

Z inscenace Zločin v Posázavském Pacifiku

"Tehdy jsem dostal nápad, že bychom mohli zkusit žánr, který jsem dosud příliš neprobádal, to jest české trampské a kovbojské písně dvacátých a třicátých let," říká Havelka. "Tak jsme začali hledat námět, ale moc se toho nedělo. Po nějakém čase jsme to s Martinem Vačkářem zase probírali a já jsem plácnul: Co kdyby se to jmenovalo Zločin v Posázavském pacifiku, to by mohlo táhnout, zkus k tomu vymyslet nějaký děj."

Směr tedy byl jasně dán tím, že se odrazil od hudebního stylu. Ondřej Havelka jako ztělesnění gentlemana a elegána si nicméně k trampingu jako takovému zachovává zdrženlivý odstup: "Klepat kosu ve spacáku a ještě k tomu jej sdílet s mravenci, to není nic pro mě," přiznává.

Z inscenace Zločin v Posázavském Pacifiku

Přitom ale není ani vášnivým fanouškem hudby, která toto "klepání kosy" v Česku doprovází. "Já vlastně české country a takový ten současný trampský folk vůbec nemám rád. Nicméně prvorepublikové trampské a kovbojské písničky jsou jiné, krásně naivní, dobový kolorit textů je půvabný, hudebně jsou často ovlivněné swingem."

"Od začátku jsem věděl, že tam budou dva zásadní kousky, které miluju: Jedu nocí se svým koněm sám Jiřího Traxlera a Jednou snad se všechno změní Emana Fialy," říká Havelka k výběru hudby do představení. "Vyslechl jsem veliké množství původních nahrávek různých trampských part a znovu se ubezpečil o tom, co platí ve všech žánrech populární hudby jakékoli doby – pouze možná deset procent produkce jsou písně kvalitní, nápadité, zbytek je balast."

Z inscenace Zločin v Posázavském Pacifiku

Děj příběhu popisuje divadlo dobovým slovníkem takto: "Úchvatný příběh o tom, kterak vyzývavě mladá slečna Luiza, dcera továrníka, skrze četná nebezpečenství až na vltavském parníku svého bujarého a rozjásaného štěstí dojde. Budeme trnouti a o sličnou hrdinku se obávati na pikovické dráze železniční, v opuštěném srubu osady Ontário, v obávaných peřejích řeky Sázavy i v neprostupných lesích plných divé zvěře. Poblíž je však neohrožený jinoch, ošlehaný větry oceánů, s vždy dobře nabroušeným tomahawkem v ruce..."

V inscenaci hrají a zpívají mimo jiné Bohumil Klepl, Ota Jirák, Anna Polívková, Jaroslava Kretschmerová, Martin Zbrožek, Petra Nakládalová či Vojtěch Havelka.