Landa přišel na podium s kohoutem. Je pravda, že původně žádal od produkce sedm kohoutů na obojku?
Taky jsem to v zákulisí slyšel, ale potvrdit to nemohu.
Tušil jste už při zkoušce, že se může něco takového stát?
Řekli mi, že taková možnost existuje - tedy že Landa může být třetí a bude mít svůj projev. Ale to mi bylo jedno, přímému přenosu vždycky pomůže, když se něco děje. Netušil jsem sice, že to dojde až tak daleko, ale to je prostě Landův přístup. Když si myslí, že je to tak správně, je to jeho věc.
Vy si to nemyslíte?
Já jsem zastáncem slušného chování, mluvit v přenosu ze Státní opery jako dlaždič se mi příčí. Teď nemyslím obsah, s některými Landovými postoji souhlasím, s některými ne, ale všechno se dá říct s noblesou, bez agresivity, ten sprostý slovník byl zbytečný.
Zkusil jste Landu přerušit, ale vycouval jste se slovy – Já se bojím. Vážně jste se bál?
Popravdě, on vážně působil démonicky, k tomu měl na zádech podivné klikyháky, co já vím - třeba si je člověk přečte a snese se na něj kletba... Ne, vážně, potřeboval jsem ho přerušit, přetahovali jsme vymezený čas přenosu, ale Landa byl v takovém transu, že to ani nešlo. Tak mě napadl ten vtip.
Nezlobíte se, že vám takříkajíc "ukradl" večer? Mluvilo se pak jen o Landovi.
Nic mi neukradl, kdo vyhraje, má právo vystoupit a říct, co chce. Jen někdo pár slovy řekne nejvíc a někdo záplavou hrubostí nejméně. Je mi to spíš líto, protože pořád věřím, že takový ceremoniál má mít úroveň. A to, co předváděli Landa nebo pak Koblížci, o kterých jsem do té doby jakživ neslyšel, prostě úroveň nemělo.
