Petr Janda na koncertu k padesátinám Olympiku v pražské O2 areně

Petr Janda na koncertu k padesátinám Olympiku v pražské O2 areně | foto:  Petr Topič, MAFRA

Žijeme, to je důležité, vzkazují „drsňáci“ z Olympicu

  • 10
Druhému dílu zamýšlené albové trilogie dal Olympic jméno Souhvězdí drsňáků. „Žijeme,“ odpovídá svým hlubokým hlasem pobaveně frontman Petr Janda na otázku, co se během roku, který byl na přípravu, v kapele událo důležitého.

Za to, že novinka Olympiku vychází na den přesně rok po loňském titulu Souhvězdí šílenců, podle kapely může prostořekost jejího zpěváka. „Seděli jsme u tohohle stolu, dávali jsme rozhovory a z Djanga to najednou vypadlo,“ mrká na frontmana Olympiku baskytarista Milan Broum v kanceláři vydavatelství Supraphon.

„Já jsem ze sebe vyprskl, ani jsem nevěděl proč, že do roka natočíme Souhvězdí drsňáků a další rok Souhvězdí romantiků. Pak jsem se vyděsil, co jsem to vlastně řekl,“ přiznává Petr Janda s deskou v ruce. Čím víc o nápadu kapela přemýšlela, tím víc jí připadal lepší. „Říkali jsme si: Alespoň nás to donutí něco dělat,“ dodává pobaveně klávesák Jiří Valenta. Jenže jelikož rok je v životě kapely poměrně krátká doba, odehrál Olympic pár koncertů a najednou bylo léto.

„Řekl jsem si, že si sednu, složím písničky, oslovím textaře a za dva měsíce to dáme dohromady,“ vzpomíná Petr Janda, že – jak už je jeho zvykem – ani tentokrát neměl nic schovaného v šuplíku.

Vzhledem k tomu, jak je současná formace Olympiku sehraná, samotné natáčení šlo velmi rychle a zabralo jediný týden. Kapela si navíc vybírala z dvacítky písniček, které stihl Janda dát dohromady během čtyř týdnů. Vznik desky zkrátka odsýpal hladce.

Drsnost bez stresu

„S jasným konceptem to jde vždycky rychleji,“ přiznává Petr Janda. To, že se deska jmenuje Souhvězdí drsňáků, sice zásadně určilo její rockovější zvuk, ale nebyl to při přípravách jediný faktor. „Snažil jsem se na to jít drsněji, ale zjistil jsem, že už mi to tak moc nejde. Mám doma rodinu, malé děti a žiju poklidný život. Na nějaký heavy metal opravdu nemám náladu,“ vysvětluje zpěvák, proč jsou texty jeho i ostatních autorů, mezi nimiž je Aleš Brichta, Vlasta Henych nebo Karel Šíp, převážně rozverné.

„V mých písničkách se vždycky odráží stav mého života. Proto jsou veselé, dobře naladěné a s trochou romantiky,“ přiznává vrchní autor hudby Olympiku, že se mu nakonec povedly „tak tři drsnější“ písně. „Životních stresů, které v člověku hromadí vztek, jsem si zažil dost. Už takové věci neskládám aani nechci,“ říká ve svých dvaasedmdesáti bez okolků Petr Janda.

Drsňáctví tak Olympic doháněl v nástrojích a způsobu nahrávání. Na albu zní minimum syntezátorů, bicí se natáčely postaru bez spodních blán a kapela do finálního mixu nepustila ani jednu akustickou kytaru.

Muzikál je fuj

Co se naštvanosti týče, patrně nejvíc si ji kapela na desce vybíjí v písničce Muzikál. Nad jejím názvem se potutelně zasměje současný bubeník kapely Martin Vajgl. „Jako demoverze se to dokonce jmenovalo metal-punk,“ říká o skladbě, v niž zní dvojšlapák a kde se mimo jiné zpívá: „Zdá se, že už končí slavnej muzikál, bál jsem se, že bude pokračovat dál.“

„Nesnáším nové produkce. A všechno se mi to tu v té písničce tak nějak zamíchalo,“ komentuje kriticky posměšný song jeho autor Petr Janda.

Další výraznou položkou alba je písnička Leguán, pod jejímž textem je podepsán známý metalový baskytarista a zpěvák Vlasta Henych. Na otázku, proč se v refrénu zpívá „nechci být leguán“, kapela odpovídá pobaveně. „Já jsem se ho na to taky ptal. Tvrdil mi, že to cítil jako návaznost na Želvu. Ale přiznal se mi, že ani neví, jak leguán vypadá,“ směje se Janda. „Ale ten text žeru,“ dodává jedním dechem: „Je to klasická rocková záležitost a k tomu slova ze současnosti o tom, že když člověk není na sociálních sítích, jako by nebyl.“ Na důkaz si maže žádost o přátelství na Facebooku, která mu zrovna pípla na telefonu. A ucedí: „Stejně je lepší potkat kamaráda na ulici a normálně si s ním pokecat.“

Album Souhvězdí drsňáků bude Olympic křtít 5. prosince na koncertě ve Velkém sále pražské Lucerny. Písničky z novinky zazní také, ale ojejich budoucnosti v koncertním repertoáru Petr Janda poněkud pochybuje.

„Už čtrnáct let se nám nedaří přesvědčit rádia, aby nám hrála něco nového. Nedělám si iluze. Nakonec skončíme u té Želvy, co si budeme povídat,“ říká za Olympic smířeně. Z toho, jak vážně mluví o Souhvězdí romantiků jako o desce na příští rok, to kapele chuť psát a nahrávat evidentně nebere.