Olga Sommerová: Jsem osamělá běžkyně

  15:28
„Žena chce taky brát. Nechce být jenom nádobou, která poslouží,“ říká režisérka, která patří k největším osobnostem českého dokumentárního filmu a velkou částí svého díla bojuje za práva českých žen.

Dlouhá plavá hříva spuštěná podél úzkého obličeje. Nejen proto připomíná Olga Sommerová důstojnou eleganci afghánských chrtů. Mluví zvolna, i gesta má taková, ale jakmile se jí v hovoru něco nelíbí, její pohyby se zrychlí a v řeči se objeví i hrubší výrazy. Její tvář dnes na čtenáře hledí z výloh knihkupectví. Nedávno jí totiž vyšla kniha O čem sní ženy 2, v níž vypravuje své osudy dalších devět přítelkyň. Stejně jako první svazek, i pokračování tohoto díla se stalo bestsellerem.

Čemu přičítáte, že největší ohlas z vašich prací vyvolávají právě dokument a knížky o současných ženách?
U nás, v českých zemích, jsme, co se práv žen týče, sto let za opicemi. Nepěstujeme společenské vědomí rovnosti, nekultivujeme prostor vzájemných vztahů mezi mužem a ženou, což se na Západě děje už čtyřicet let. Všelijaké koutky a poradny pro ženy, jimiž se živí psychologové v různých časopisech, se nedají brát vážně, je to pořád na téma - kdo s koho. Cenná je upřímná sebereflexe. Myslím, že ženy čtou příběhy mých přítelkyň právě kvůli ní. Uvědomují si, jaké udělaly v životě chyby, jak si samy sebe málo cenily. A žena, jak známo, si svoji cenu určuje sama.

Když jsme u chyb: nedávají ženy v mládí až příliš často přednost panovačným náfukům? Feministky těmhle typům říkají macho.
Tak to bývá, okouzlení machem už patří k archetypům ve vztahu ženy k mužům. Toužíme po empatii, která je u mužů vzácná, a přitom nás to táhne za libovými frajery.

Neměly by tedy feministky spíš než s machismem bojovat se svým plazím mozkem?
A co to má jako být?

Spisovatelka Iva Pekárková tak říká síle, která ji přitahuje k dominantním, bezohledným nadsamcům. Naopak mládenci, kteří se snaží do partnerek vcítit, dávají jim možnost spolurozhodování a něžně se jim dvoří, takhle o dívku často přijdou. Prostě jí neimponují.
Bezohlední nadsamci jsou akorát tak dobří pro potřeby masochistických žen. Ale ne pro manželství, ne pro důstojný život. A ti něžní rytíři musí riskovat odmítnutí zrovna tak jako machos. V přírodě je to taky tak, sameček si namlouvá, samička si vybírá. A jestliže dá žena přednost tvrdému patriarchálnímu muži před takzvaným novým mužem, který ženu pojímá jako sobě rovnou, po svatbě spláče nad vejdělkem. Dvoření patří k životu, ale to umějí nejlépe sňatkoví podvodníci. Život není ples v opeře. Já osobně bych se skutečného macha nedotkla ani klacíkem. Pro mě je jedinou alternativou citlivý muž, který v sobě nezahubil ženskou duši.

J e n o m   s n í t   v   k o u t ě   -   t o   m ě   n e b a v í

Škoda, že na tohle ženy nejsou schopny přijít dřív. Onen citlivý muž se pak může cítit jako náhradní volba. Málo platné - zdá se mi, že tohle mají ženy lehčí. Při navazování vztahů jim většinou stačí jen sedět a tvářit se podle toho, co si o nápadníkovi myslí. To bych bral.
Muž sice na rozdíl od ženy riskuje odmítnutí, případně sexuální selhání, a ta hrozba selhání musí být pro něj celoživotní trauma, a to nejenom v sexu, ale i v profesní kariéře. Na druhé straně, pasivita, která se od ženy starodávně vyžaduje, je nesmyslná. Podle ní žena dává, muž si bere. Ale žena chce taky brát, nechce být jenom nádobou, která poslouží. Jedna z hrdinek mé knihy O čem sní ženy, která se narodila na Kubě, byla v šoku, když jí jakási česká žena řekla, že za dvacet let svého manželství neprožila orgasmus.

Mohla jej alespoň předstírat. Muž nemůže sehrát erekci ani orgasmus. Proto mají pornoherci větší honoráře než pornoherečky, v tomhle jediném oboru to já za diskriminaci nepovažuju. Pokud jde o vaši námitku, mám dojem, že ženské sexualitě je poslední dobou věnována snad každá třetí kniha. Muž, který neví, kde je G-bod, snad aby se ani o pohlavní styk nepokoušel.
Ženské sexualitě se věnuje víc pozornosti než kdysi, to nemůžu popřít, ale pořád je potlačovaná, jakoby tabuizovaná. Proto vítám i takové dílo, jako je kniha a divadelní představení Vagina monology od Američanky Eve Ensler. Je to provokace, ale je to i život sám, krušný a šokující. Žena jako sexuální objekt a oběť. A dotýká se i dalšího tématu, který se stále zametá pod koberec, a to je násilí na ženách, fyzické, psychické i sexuální. Pořád jako by násilí na ženách byla biologická danost, součást naší kultury a naší evropské civilizace. Máme sice organizace jako Bílý kruh bezpečí, ale málo zmůžou, když neexistují zákony, které by rychle a účinně pomohly. Týraným ženám není pomoci, dokud nejsou napůl mrtvé.

Ale to není jen problém žen. Každé násilí se u nás trestá, až když utrpí napadená nebo napadený zřetelnou újmu na zdraví.
A dokud bude v našem parlamentu osmdesát procent mužů, tak se to nezmění. Ženy v rolích zákonodárců vystupují proti násilí všude razantněji. Pro politiky mužského pohlaví to priorita není, nezajímá je to, nemají ani odvahu do toho jít.

Moje žena tvrdí: Ano, jsme diskriminovány, přesto však mám jako žena možnost tak bohatého vnitřního citového života, že stěžovat si na nespravedlivé uspořádání společnosti považuju za ztrátu času. Užívám si života tak, jak muži nemohou. Proto bych s muži neměnila ani v naší společnosti, která jim nadržuje.
Ale s tím nesouhlasím. Bohatý citový život může mít i otrok. Pokud někdo myslí, že by bojem za svá práva marnil čas, v pořádku. Neříkám, že místo všech žen je na barikádách. Jenže když se nebudou bránit ani v soukromém životě, když budou sklánět hlavu, protože babička i matka to taky tak dělaly, nic se nezmění. Proto jdou některé ženy na barikády, provokují společenskou diskusi, vstupují do politiky. Jakýpak citový život, když budu dostávat denně přes držku, třeba jen obrazně? Jenom snít v koutě - to mě nebaví.

Žena rodí děti. V nich nachází naplnění a sebepotvrzení - alespoň to některé matky tvrdí. Není to privilegium? Otec je vždy nejistý.
Já bych vám přála mateřskou dovolenou v izolaci bytu 2+1 na sídlišti, bez sociálních kontaktů, o vlastní přerušené kariéře nemluvě. Celé dny trávit žvatláním s batoletem a utíráním jeho zadku. Být Madonou, to je určitě krásné, ale to, že dítě patří jen k ženě, si vymysleli muži a jejich církev svatá. Copak muž neumí být něžný a citlivý? Ano, já dítě musím porodit, musím je odkojit, já se s ním počantám ty dva roky, ale pak ať nastoupí jeho táta, ať se se mnou střídá a já půjdu pokračovat ve své kariéře.

Muž nosí peníze, žena má na hrbu děti... Co když je to jen taková praktická dělba práce?
Víte, kolik je žen, které mají talent, které jsou tvůrčí zrovna jako muži, nebo ještě víc? Proč by měly své nadání obětovat rodině? A potom - mít vlastní peníze je něco jiného, než když si je sama nevydělám a budu je dostávat od manžela. Nebudu mít sebevědomí nezávislého člověka, a to i tehdy, když budu mít úžasného muže, který říká: Ne, ne, ty peníze jsou taky tvoje. Kdyby bylo po mém, změnila bych právně systém „živení rodiny“, o němž jste mluvil. Vyčíslila bych cenu práce, kterou žena v domácnosti dělá pro muže a společné děti - práci chůvy, hospodyně, kuchařky, uklízečky, pradleny. Sumu bych vydělila dvěma a muž by ty peníze posílal na její osobní konto. Mohla by je klidně rozházet za blbosti. Pokud by situace vyžadovala, aby se manželé složili na nějakou investici do rodiny, museli by se nejdřív dohodnout.

M u ž i   z t r a t i l i   s v o u   p ů v o d n í   s í l u

Muži - ti v tomto státě nemají zač bojovat?
Jak to, že ne? Muži tady po rozvodu nemají žádná práva na děti, pokud se bývalé manželky rozhodnou, že děti učiní nástrojem msty. To je děsivý. Točila jsem na tohle téma dva filmy v rozmezí dvaceti let. Nic se nezměnilo. Často jsou to ženy soudkyně, které otcům znemožní třeba roky spatřit vlastní dítě. To není solidarita žen, o které často mluvím, to je zákonem posvěcený terorismus. Je to jediná diskriminace mužů v českých zemích, o které vím. A je opravdu krutá, pro milující otce, pro děti, které touží po tátovi, pro babičky a dědečky z otcovy strany, kteří na sklonku života přijdou o své vnuky.

Je termín patriarchát vůbec správný? Slyším v tom slově něco důstojného, kdežto současné hlavy rodiny jsou často atrapy.
Já v tom slově cítím něco strašidelného, protože jako žena jsem od dětství toužila po stejné startovací čáře a cítila jsem, že už na startu jsem ta druhá. Muži získali patriarchálním systémem výsady, které si nadiktovali a o které se nezasloužili. Nemuseli po staletí bojovat o své místo ve vztazích k ženě a dětem, proto ztratili svou původní sílu - jako když netrénujete svaly. Muži jsou dnes zoufale slabí. Ženy naopak zesílily tím, že musely být oporou, musely zachraňovat rodinu před selháváním mužů, před jejich odmítáním odpovědnosti, před utíkáním od vztahových problémů.

Vidíte nějakou cestu ven?
Věřím na seriózní věcné debaty v médiích. Na osvětu v nejlepším slova smyslu. Ne na plzákovské techniky, jak ošulit svého mužského bachaře a získat nějaké výhody, to říkám přesto, že si doktora Plzáka vážím jako člověka. Věřím v sílu autentických  životních svědectví žen. Dostávám dopisy od těch, které si přečetly moje dvě knížky: příběhy vašich přítelkyň mi daly sílu, píšou, rozhodla jsem se, že už nechci takhle dál žít se svým trýznitelem. Takže nejkratší a zároveň nejobtížnější cestou je individuální vzpoura každé ženy, která zatouží po tom, aby se osvobodila. V tom jí žádné centrum pro gender studies nepomůže. Žena, která se neodhodlá vzepřít sama, nemůže po nikom nic chtít. Taková by si neměla ani stěžovat.

Gender studies - to je dítě feminismu. Matky zakladatelky tohoto hnutí jsou už delší čas rozhádané a v Česku hledí veřejnost na feminismus s nedůvěrou. Považuje ho jen za další z mnoha nesmiřitelných ideologií.’
Nevím o tom, že by byly rozhádané, vážím si jejich práce, protože je průkopnická a důležitá. Osobně k žádnému oficiálnímu hnutí nepatřím, jsem osamělá běžkyně, ale cením si každého osobního nasazení za odstraňování nespravedlnosti. Český feminismus není militantní, není nesmiřitelný, ale musí nazývat věci pravými jmény, a ne se věčně omlouvat za to, že je jenom český, to znamená holubičí. Feminismus je pro mě totéž co humanismus. V našich zemích nastoupila už od devatenáctého století skvělá plejáda emancipovaných žen, od výjimečné Boženy Němcové přes Františku Plamínkovou k Miladě Horákové. Dva totalitní režimy pak tuhle tradici přervaly. Jedna z teorií, vysvětlujících, proč se feminismus u nás dostatečně nerozšířil a nezískal takovou podporu jako na Západě, říká, že české ženy a čeští muži mají neobyčejně vyvinutý smysl pro humor, který dokáže zlehčovat úplně všechno. Je to dobrá prevence proti fanatismu, ale na druhé straně, když budeme pořád jenom vtipkovat a nedokážeme vést opravdu vážnou diskusi o problémech, nikam se nedostaneme.

Víte, čím dělá podle mého feminismus ženám medvědí službu? Hádavým, naježeným způsobem argumentace, který vzbouzí v možných spojencích žen odpor. Vím, že kdybych tímto tónem zkusil přimět svoji manželku k ústupkům třeba v rodinném rozpočtu nebo ve výchově dcery, nepochodil bych.
Já v Čechách moc naježené hádavosti neslyším. Slyším spíš mlčení. Každá provokace je mi milejší než tradiční brnkání na mužskou ješitnost, kterým si ženy dost uboze klestí cestičky k moci. Ty jsi ale krásně zatlouk ten hřebík, Pepíčku. Kolik tímhle už ženy dosáhly! Nebo handlováním se sexem: dám ti, jestliže... Nechci mít v rodině pozici krku, který hýbe hlavou. Už antická moudrost praví, že zbraní otroků je lest. Ale vždyť je to nedůstojné! Chci být člověkem, nechci se na chlapy dívat jako na blbečky, kteří mi každý ženský trik spolknou i s navijákem.

Zatoužila jste někdy stát se chlapem?
V dětství, když jsem četla Rychlé šípy, chtěla jsem být klukem. Potom mě fascinovala Divá Bára Boženy Němcové, to jsem ještě nechápala, že se identifikuju s divokou ženou Bárou, potažmo Boženou, která se staví proti předsudkům společnosti rozdělující muže a ženy na lidi první a druhé kategorie. Božena Němcová je mým největším vzorem, hrdinkou, zářivou osobností, která se postavila společenským zákonům v patriarchálním devatenáctém století, a myslím, že by byla exotem i v našem jedenadvacátém století.

A s i   j s t e   s i   n e v š i m l ,   ž e   n o s í m   s r d c e   n a   d l a n i

Často vyslovujete kategorické soudy: muži jsou takoví, ženy makové, čímž se dopouštíte sexismu, proti kterému tak brojí právě feminismus. Dokázala byste v rámci tohoto uvažování říci o mužích také něco pěkného?
Zobecňování působí nevěrohodně, ale já mluvím o většině, o fenoménu. Tak poslouchejte: muži jsou dobromyslní, velkorysí, někdy odvážní. Líbí se mi jejich solidarita, ochota pomoci. Tu jsem poznala spíš na venkově v neanonymním společenství. Fascinují mě třeba záchranáři, chlapi, co zachraňují životy. Muži jsou také něžní a citliví a citoví. Zvlášť malí kluci mě dojímají - než přijdou do puberty, kdy škola a společnost jejich empatii a citlivost zničí, protože do nich hustí - musíš být tvrdý, nesmíš plakat. Čeští chlapci mají smysl pro humor, a to je nějaká genetická dispozice, pro niž jim odpouštíme jejich nedžentlmenství. Muži mají schopnosti v technických, vědeckých i uměleckých disciplínách. Dokážou se suverénně pohybovat ve filozofických kategoriích. Líbí se mi jako rytíři, když zbožňují ženu - v tom nejsem zajedno s feministkami západního typu. Muži někdy umějí milovat své děti.

Které jejich vlastnosti jsou nedobré? Čím škodí svému okolí a sobě?
Je to tvrdost, zbabělost, slabost, křehkost, nekomunikativnost, neschopnost naslouchat především vlastním ženám, neschopnost vcítit se. Před vztahy tak často upřednostňují kariéru a všelijaké mocenské hry, kterým Alexandra Berková říká náhradní životy. Ta jejich hravost je pěkná, ale proč ji směrují tolik do politiky a tak málo k dětem?  Rozesmutňuje mě jejich závislost - na ženách, na kariéře, na moci a penězích.

Přednosti žen?
Všudypřítomná síla, schopnost milovat a obětovat se, žít vztahy a odpouštět. Ženy neselhávají, drží rodinu, podporují muže v jejich pádech, vciťují se do jejich pochybností, ale všechno to se děje jednostranně. Intuice žen má cenu zlata, škoda, že se jí tak málo naslouchá, nejenom v rodině, ale i v politice. Ženy jsou krásné, ale nedoceněné bytosti, žijící hluboko pod úrovní svých kvalit.

Vadí vám něco, co je pro ně typické?
Že rozmazlují své syny a vychovávají z nich kopie manželů a otců, které často nenávidí. Že posluhují celé rodině, což je odvrácená strana krásné vlastnosti, které se říká obětavost. Že používají podlé triky vlastní všem otrokům. A taky, když jejich muž zestárne a zeslábne, když ztratí sexuální potenci a přestane nosit peníze, pomstí se mu za všechna příkoří produktivního věku. Vyštípou ho jako trubce z hnízda, a to není fér, je to pozdní msta za to, že si neobhájily svá práva v době, kdy oba mohli žít důstojný život v lásce.

Jste tvrdá žena? Působíte tak totiž.
Cože? To nemyslíte vážně? Svět chce být klamán, asi jste si nevšiml, že nosím srdce na dlani.

Olga Sommerová

Narozena 2. srpna 1949 v Praze.
Byla manželkou hudebního skladatele Vladimíra Sommera, je provdána za režiséra Jana Špátu. Z prvního manželství má syna Jakuba, z druhého dceru Olgu.
Natočila bezmála osmdesát dokumentárních filmů. Většina z nich byla vyznamenána významnými filmařskými cenami. Svým zájmem o lidi z okraje společnosti, o lidi uražené a ponížené, i orientací na menšinové či diskriminované skupiny obyvatel významně ovlivnila naši dokumentární filmovou tvorbu i veřejné mínění.
Ač neorganizovaná, patří k nejvýraznějším postavám českého feminismu.

Režisérka Olga SommerováRežisérka Olga SommerováOlga Sommerová: O čem sní ženy 2. Obal knihy. (2002).

Autoři: ,

Pokračování seriálu Volha? Museli bychom počkat na vrásky, říká Kryštof Hádek

  • Nejčtenější

Buranství, říká o přerušení Kaščejevy na Českých lvech režisér Chlupáček

12. března 2024

Rozstřel Loni společně uvedli do kin film Úsvit, letos na televizní obrazovky vyslali minisérii To se...

RECENZE: Gabriela Soukalová ve sprše i v moři. Dokument jí zadal pózy

18. března 2024

Premium Pod názvem Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí vešel do kin dokument, v němž se zpovídá...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

České filmaře zatkli při natáčení ve Vatikánu. Teď se chtějí vrátit zpět

16. března 2024

Premium Štáb snímku Ďáblova sbírka skončil po natáčení na Svatopetrském náměstí na policii, která zabavila...

Metoda Markovič: Scény z výslechů byly hodně intimní, říká představitel Hojera

13. března 2024

Rozstřel Herec Petr Uhlík, tvář dvou výrazných televizních projektů letošního roku: minisérií Metoda...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KOMENTÁŘ: Desatero pro všechny, kdo rádi hlásají velké pravdy

12. března 2024

Premium Málokdo si zapamatuje, kdo si o víkendu připsal České lvy nebo Oscary, ale zato se bude ještě...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Posedlost a láska k hudbě. Olga Malířová Špátová natočila dokument o Petru Jandovi

19. března 2024  7:30

Před třemi lety oslovili přátelé Petra Jandy dokumentaristku Olgu Malířovou Špátovou, aby o něm...

Vedle ořezaného stromu vyrostla nová Banksyho malba, má ekologický apel

18. března 2024  19:49

Nová nástěnná malba v londýnské čtvrti Finsbury Park přilákala davy lidí. A to i přesto, že se k...

RECENZE: Album Visions od Norah Jones je ospalá jazzová „pohodička“

18. března 2024  17:20

Vůbec nejnešťastnější hodnocení, které se může dostat jakémukoliv uměleckému dílu je, prohlásíme-li...

RECENZE: Bez nápadu. Justin Timberlake vydal až odpudivě prázdnou desku

18. března 2024

Premium O aktuálním albu Everything I Thought It Was hovořil zpěvák a herec Justin Timberlake ještě před...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...