RECENZE: Lounová míchá středověkého Landu s primitivní diskotékou

Zpěvačka Olga Lounová o sobě dala v poslední době vědět jakýmisi kurzy, kterak uspět v showbyznysu, jež vypsala a povolala tím na sebe trochu drsnější výsměch internetových trollů. Nyní relativně v tichosti přichází s novou deskou nazvanou Chuť svobody, kterou nelze smést ze stolu jen tak.

Zpěvačka Olga Lounová | foto: Archiv Olgy Lounové

Jenže ani tak to nebude jednoduché. Lounová je bezesporu solidní vyškolená zpěvačka. Rovněž texty, jichž je na desce většinovou autorkou, dokáže napsat gramotně. Bohužel toho potenciálu využívá jen zčásti.

Chuť svobody

50 %

Autor: Olga Lounová

CD, 320 korun

První polovina alba je totiž zaplněná skladbami, za které by se nemusela stydět většina písničkářů. V textech sice nenajdete žádné velké příběhy, ale aspoň se příjemně doplňují se zručně zahranými kytarami. A přitom i ta první pětice písní je žánrově docela pestrá. Jedině snad naprogramované bicí si Lounová, respektive producent většiny desky Ondřej Žatkuljak, mohli odpustit. Živé, především akustické kytary a naprogramovaný bubeník, to prostě dohromady nedělá dobrotu nikdy.

Jenže potom je tu druhá polovina alba. Jak to říct slušně? Velký průšvih. Chtěl bych být muškou na stěně, když padlo ono rozhodnutí – To bychom měli první půlku a teď to rozjedem.

Obal desky Chuť svobody

Skladba Letí je odrhovačka s textem jako „Letí Jarek, jeho Nohavice“, což je trochu blbé a u vědomí, jak Lounová obšlehla jeho Starého muže ve tři roky starém singlu Stará žena, je to i chucpe. V případě písně Žij svůj svět se na první poslech zdá, že se na desku omylem zatoulal nějaký taneční remix, což by byla jediná omluva pro to, že se taková vyskákanost objevila.

Jako ženský ekvivalent bojovného Landy se potom Lounová prezentuje v návodně nazvané skladbě Středověká, u které rým „jako správná žena budu věrně čekati, než se ten můj milý zpátky domů navrátí“ je ten nejmenší problém.

Chuť svobody dala termínu „nevyrovnaná deska“ novou náplň. Což je škoda, protože šance byla.