Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nahrával bych vše, co říkám a co si myslím, navrhoval kdysi Kaiser StB

  16:55aktualizováno  16:55
Oldřich Kaiser má v novém filmu Rudý kapitán titulní roli estébáka, jehož výslechy často končily krvavě. Herec sám měl s komunistickou tajnou policií osobní zkušenost a týdeníku 5plus2 prozradil mimo jiné i to, jak jeho návštěvy v Bartolomějské ulici vypadaly.

Film se odehrává v 90. letech, kdy vaše postava mizí do ústraní, ale minulosti stejně neuteče...
Ano, Rudý kapitán jako spousta jemu podobných už je v důchodu. Stará se o synovečka, chodí s ním na ryby, je to hodný strýček. Pracuje v řeznictví, má velmi slušnou penzi za tu svoji letitou práci. Ale na rozdíl od ostatních ho minulost, to, že mučil lidi tak, až mu pod rukama umírali, dožene.

Fotogalerie

Vy osobně jste se za minulého režimu dostal do styku s agenty Státní bezpečnosti?
Kontaktovali mě několikrát. Chtěli spolupráci. Nebo když měl člověk nějaký škraloup, okamžitě to vytáhli: „Ale když budete spolupracovat...“ Nebo naopak nabízeli, že pokud třeba nejste spokojený s repertoárem v divadle, že byste to taky mohl ovlivnit a podobně. I já jsem byl několikrát v Bartolomějské (někdejší pražské sídlo Státní bezpečnosti, pozn. red.). Tam jsem samozřejmě věděl, že jde o donášení, i když oni tomu tak neříkali. „Ale prosím vás, takto to neříkejte.“ Prostě spolupráce.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Proč roli Rudého kapitána přijal a jak se Oldřich Kaiser staví k násilí v běžném životě čtěte v týdeníku 5plus2.

A co se při takovém setkání v Bartolomějské odehrávalo?
Ptali se: „Jste nespokojený? Chcete něco ovlivnit?“ Po třech, čtyřech hodinách jsem jim navrhl, že bych měl u sebe magnetofon... Zbystřili! Říkám: „Měl bych u sebe magnetofon a všechno, co bych řekl nebo co si myslím, bych nahrál, přinesl bych vám to a vy byste si to mohli pustit.“

To zní spíš jako provokace, na takovou nabídku StB určitě nepřistoupila, že?
Řekli mi, že takto si spolupráci nepředstavují. Já na to: „Spolupráci jsem vám nabídl, a když ji nechcete, tak se nedá nic dělat.“ Pustili mě, že pro dnešek končíme a že mě budou kontaktovat. Proběhlo ještě pár telefonů, že chtějí schůzku a já jsem tam už nikdy nepřišel. Pak už toho nechali.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.