Druhý snímek ze zamýšlené volné trilogie podepsal korejský režisér Park Chan-wook. S Tarantinovým Kill Bill má totiž společný nejen typ příběhu či způsob vyprávění, ale hlavně onen vzácný dar, že jeho filmařskou podmanivost a sílu ocení i ten, kdo krvavé morytáty zrovna nemiluje.
Jestliže devadesát procent současné filmové nabídky už takřka nezná prvek tajemství, Oldboy s ním naopak pracuje do poslední vteřiny. Navíc mistrovským způsobem: záludným, přitom přehledným, bez podfuků či vycpávek, rafinovaně, zálibně, vtipně a vždy s osudovou logikou.
Kromě toho pomsta, jež je podobně jako u nevěsty z Kill Bill hrdinovým hnacím motorem, ani tady není jen záminkou k bojůvkám na asijský způsob. Tuctový ovíněný tatík, kterého bůhvíkdo a bůhvíproč zčistajasna unese, 15 let vězní a pak stejně záhadně propustí, totiž na své detektivní pouti za odplatou postupně zjistí, že stojí před nelehkou volbou. Buď ho zajímá čirá pomsta, nebo spíše pravda. A pravda může být stokrát hořčí než sladkost zadostiučinění.
Uhrančivě proměnlivý hrdina, jenž vnitřně spojuje rysy postav Monte Crista i Tarantinovy nevěsty a navenek připomíná mužně přitažlivého Charlese Bronsona v nejlepších westernových letech, dostal od tvůrců nádavkem spoustu jedinečné "doprovodné výbavy". Patří k ní zejména půvabný nápad, kterak 15 let věznění tráví u televize, jež mu byla jediným společníkem - a také hodinami, kalendářem, přítelem a učitelem.
Podle televize trénoval bojová umění, což se mu na svobodě hodí při skvostné bitevní scéně s kladivem, k televizi se zpětně obrací s otázkami, zda jej dostatečně připravila i na sex, čímž rozezní jednu z četných nitek humoru. Jinou, tu nejčernější, charakterizují věcné výroky o uříznuté ruce, už "zahozené, protože hnila", nebo glosy zubařského mučeníčka.
Ale vzápětí Park Chan-wook nasadí nádherně samozřejmé výtvarné obrazy představ včetně velemravence v metru, rozbolavěle dravé milování, vzrušující školní erotiku s rekvizitou zrcátka či symbol Pandořiny skříňky, kterou hrdina neměl nikdy otevřít. Neboť ve finále nabere šaráda tak nečekaný obrat, až se tají dech, a vina, trest i vykoupení najdou krajní mez, před níž právem smeká nejen Tarantino.
