Ochutnat, zobnout, a z kina domů žene hlad

Na vskutku úžasný film si ještě kina musí počkat, snad až dorazí Úžasňákovi. Nynější nabídka připomíná recepci, kde si člověk tu ďobne, tam zobne, sousto okusí, prst olízne a domů jde hladový. Slabé filmy ostatně stárnou stejně rychle jako obložené mísy.

Čas dětinsky mravoučné komedie Protivný sprostý holky i slzavého dramatu o ztracených dětech Zloději paměti pomalu vypršel, oba mají za dva týdny šest tisíc diváků a o moc víc ani nezaslouží.

Druhý díl Purpurových řek to za tři týdny dotáhl na třicet tisíc lidí, ale sotva je nasytil jen mlčenlivý šarm Jeana Rena, když zlákáni prvním dílem přihlíželi, jak se krimi mění ve spiknutí mezi sektami a kříži, opisující nápady od Jména růže až po Sedm.

A co je dál na stole? Miluj mě! Prosím..., psychothriller s prvky romance pachtící se zase po rafinovaných výšinách Věčného svitu neposkvrněné mysli. Začíná honbou za milostným přízrakem a končí plačtivým melodramatem Popelky toužící po roli princezny.

Moje matka je na holky, komedie na lesbické téma, aspoň našla ve Španělsku slušné herečky a křehkou Elišku Sirovou pro roli hrdinčiny přítelkyně. Jakmile se však za ní dcery zhrzené matky vydají do Prahy, z komedie lehce úsměvné se stává bezděčná, kde hlavní smích vyrábějí turistické krásy a turistické lásky.

Na Čelisti sice Otevřené moře nestačí, ale svou téměř dokumentární náladou umí strašit a pointou vzít všem očekáváním vítr z plachet. Jen způsobu, jak byli On a Ona "zapomenuti" při potápění v moři mezi žraloky, se těžko věří a jejich klidu, ba škádlení během prvních hodin, než propukne panika, ještě hůř.

Pozor na Slavíky v kleci, Francie je posílá na Oscary a klidně mohou postoupit. Zručně mísí dojetí a smích, k čemuž je tradiční příběh o problémových školácích vedených osvíceným učitelem zpěvu k bráně do lepšího života jako stvořen. Děti a hudba - navíc výtečná je spolehlivé spojení. Ale kolikrát už to tu bylo!

Norský snímek Utopie - Nejvíc lidí žije v Číně by na Oscarech působil jako chudý příbuzný, ale stavbou i absurdním humorem z rodu českých Knoflíkářů, jen přesazených k venkovské benzinové pumpě, potěší fanoušky nezávislých hříček.

Osm tvůrců v osmi mikropříbězích si utahuje z osmi politických stran. Jako každý povídkový film má Utopie nevýhodu výkyvů, ale slabší "kafkovská" místa bohatě vynahradí třeba slepá holčička věcně vysvětlující, proč peníze vybrané na pomoc Africe hodlá projíst v čokoládách.

Fotografie z filmu Otevřené moře

,