Cypress Hill byli vždy symbolem bezstarostného rapu, jehož hlavním tématem je kouření marihuany. V kombinaci s jejich hudební otevřeností, díky které mají rukopis plný kudrlinek a zábavných momentů, vzniklo několik zásadních nahrávek hiphopové historie.
Hned na začátku desky Rise Up, kterou kapela vydává po šestileté pauze a bez podpory velkého vydavatele, to Cypress Hill připomínají samplem, který odstartuje skladbu It Ain’t Nothin’.
Ten posluchače správně připravuje na "směs futuristického funku s oddaností určité bylině na život a na smrt". A zároveň ujišťuje, že od roku 1993, kdy kapela přišla se svou přelomovou deskou Black Sunday, se toho moc nezměnilo. I když mají B-Real, DJ Muggs, Eric Bobo a Sen Dog čtyřicítku na krku, jejich ochota zhulit se spoustou trávy a potřeba skládat o tom písničky nijak nepolevila.
Čelní představitelé hip hopu ze západního pobřeží USA však na své osmé desce nepřekvapují ani hudební složkou. Ta se většinou drží v mezích rozjuchané zábavnosti, která je pro tuhle partu typická a již její fanoušci vyžadují.
Skladba Pass The Dutch má ambice zařadit se mezi klubové hymny díky přímému chorálovitovému refrénu, který posluchače nabádá, aby smotek marihuany podával zásadně na levou stranu. Ale asi největší hitovkou je titulní písnička Rise Up, ve které hostuje kytarista Tom Morello a hybnými riffy ani na minutu nezapře svou domovskou kapelu Rage Against The Machine. Totéž se opakuje i v nabroušené skladbě Shut’Em Down.
Kromě rockových kytar, kterými se Cypress Hill proslavili v minulosti a které na novince asi nejhlučněji znějí v písničce Trouble Seeker, samozřejmě na desce nechybějí ani latino prvky, kterými odkazují ke svým hispánským kořenům. Závěrečný track, v němž hostuje raper Pitbull, dokonce nazvali Armada Latina.
Změna je nuda
Bohužel ve chvíli, kdy se kapela vzdaluje svému zaběhnutému soundu, se jako výsledek dostavuje nuda. Písnička Carry Me Away, ve které jako host tklivě pěje Mike Shinoda z Linkin Park, měla být asi dojemnou, temnou rapovou baladou, jejíž atmosféru dotváří brnkání kytary.
Výsledek však zní spíš jako hiphopový paskvil nebo rovnou kýč. Na desce v tom sice naštěstí zůstává osamocena, ale stejně jí bere dosavadní tah. Cypress Hill tak na novém albu vlastně zůstali zcela zakonzervovaní ve svém stylu, který jim už léta funguje. Jen namísto náctiletých zhulenců jsou z nich dospělí zhulenci.
První půlka jejich desky je silná a energická a ukazují se v plné formě. I když žádný geniální nápad, jako když na minulém albu přehráli legendární Guns Of Brixton od punkových Clash a vznikl z toho hit What’s Your Number, se na novince nekoná. Pak zbývá už jen několik písniček bez výraznějších motivů, ve kterých kapela udrží pozornost jen horko těžko a jen díky svému pěstěnému charizmatu.
Samozřejmě – na koncertě, který Cypress Hill odehrají 2. června v pražské O2 areně (lístky na něj stojí v předprodeji 890 – 1 190 korun), bude nejspíš všechno jinak. Tedy pokud písničky, které zahrají, kapela zvolí hlavně ze své hvězdné minulosti. A novinku představí jen pomocí výběru těch několika dobrých a v jejich tvorbě zcela klasických okamžiků.
Cypress Hill - Rise Up
CD, 58:17 min., cena 499 korun.
Hodnocení MF DNES: 60 %
