Oceněná Vondráčková: V Kanadě jsem holka s kocourem. A tak to zůstane

V době, kdy Lucie Vondráčková děkovala z obří obrazovky ve Státní opeře za stříbrné místo v anketě Český slavík, seděla u počítače doma v Kanadě. A pochvalovala si, že nemusí být v gala a nervovat se na pódiu. "Dívat se z odstupu tisíců kilometrů je ideální scénář, jak Slavíky prožít," řekla iDNES.cz.

Nezapomněla jste za tím oceánem, že se vůbec něco jako předávání  Slavíků koná?
(rozesměje se) Nezapomněla. Slavík je vždycky magicky speciální. A má své kouzlo i přes internet. Tedy když se zrovna kvůli sněhové bouři nezasekává obraz.

Vše o Slavících

Jak to vypadalo
Portál iDNES.cz sledoval udílení Slavíků od začátku do konce. Přečtěte si, proč se vstávalo na počest Kvitové a jak celý večer dopadl.

Absolutní Bílá
"Mým hnacím motorem je nespokojenost sama se sebou," tvrdí absolutní vítězka Lucie Bílá.

Rekordman Gott
"Žiju s tím, že to nejlepší teprve přijde," tvrdí slavičí rekordman Karel Gott.

Jaké to je, sledovat české zápolení na dálku? Nezastesklo se vám?
Byla jsem ráda, že můžu poděkovat odsud, technika je báječná věc. Děkovat z pódia Opery v přímém přenosu je pro mě vždycky o nervy, takže to mi skutečně nechybělo. A ostatní věci? Své kolegy zdravím dálka nedálka a večírky nejsou moje doména, ani když jsem v Praze. Dívat se z odstupu tisíců kilometrů je pro mě vlastně naprosto ideální scénář.

Děkovací řeč jste nám dopřála ze záznamu. Dodala byste něco, když už teď znáte všechny výsledky a víte, co se v Opeře dělo?
Mám pocit, že první cenu si vždy zaslouží hlavně ten, kdo si ji nejvíc přeje. Některým lidem se v sobotu jejich sen splnil - k těm tak trošku patřím i já. A pak jsou tu jiní,  kterým se zrovna tenhle večer příliš nevyvedl, kteří teprve své štěstí hledají. Pro ty mám jednu pěknou větu od Sofokla: Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina v tvém životě má jen šedesát minut. Snad pomůže.

Jak sousedům vysvětlíte, co jste dostala za cenu? Mají v Kanadě něco jako obdobu Slavíka?
Já ale nemám v plánu to tu komukoli říkat! (smích) Jsem ráda, že mě tady berou jako tu holku s kocourem, který se chová jako pejsek. Chodíme spolu na procházky a on mi jde vždycky pěkně u nohy. (Když zmiňuje kocoura Barta, kterého během televizního děkování drbala za ušima, znovu se pousměje.) Mimochodem i to, že tady pracujeme na novém klipu a mícháme písničky, se děje v příjemném utajení, nikdo se to nedozví. Jen fanoušci, pro které všechno připravuju a přicházejí za mnou každý den na mé webové stránky.

Lucie Bílá při přebírání Slavíka mluvila o zodpovědnosti, kterou vaše profese obnáší. Už jste ji taky zakusila?
Nevnímám tenhle svět jako břemeno. Spíš jako odměnu. Stejně, jako se mi líbí, když vás někdo nenechá čekat na schůzce, snažím se i já přinášet svým fanouškům nové písničky, protože na ně čekají. Považuji to za přirozené. A je fajn, že můžu radost, kterou mám z práce, předávat dál. Někdy je jí hodně, stepuju mezi filmem, hudbou, dabingem, divadlem a rozhlasem, ale všechno se to vzájemně doplňuje a je to pro mě neuvěřitelně dobrodružná cesta, za kterou jsem vděčná.

V lednu jde do kin váš nový film Labyrint. Plánujete výlet do Prahy, nebo tou dobou budete matka na plný úvazek?
Premiéra připadá 12.1. 2012, to je mimochodem naprosto thrillerové datum! (smích) Jak jste správně odhadla, já ji nestihnu, ale diváci snad ano. Do Česka ale zamířím koncem dubna, protože mám před sebou natáčení dalšího filmu a nové desky... Řeknu vám, není nic lepšího, než si občas zaletět trochu do dálky. Nápady pak přicházejí samy a tak nějak harmonicky.

Budete slavit?
My tu máme o šest hodin míň, takže zatímco vy s oslavami končíte, my teprve začínáme. (smích) Ale já nejsem moc slavící typ. Události, jako jsou ceny nebo premiéry, si užívám tak nějak potichu, s pár lidmi, které mám nejradši. Ale moc díky všem do Prahy a přeju krásné Vánoce!