RECENZE: Oblomov se ve svém pokoji rozplácl jako hrouda těsta

Nastudování Gončarovova Oblomova v pražském Divadle v Dlouhé zdobí herecké výkony, režisérka Hana Burešová zvolila konzervativní pojetí. Titulní role Oblomova se zhostil držitel Thálie Michal Isteník.

Ruský spisovatel Ivan Alexandrovič Gončarov napsal své nejznámější dílo v 50. letech devatenáctého století. V Oblomovovi představil znuděnou otrávenou postavu bloumající životem a světem, která dožívá v totálním rozvratu. Titulní hrdina však zároveň vyvolává otázky a nabízí další výklady. Je Oblomov skutečně pouhým lenochem? Proč by měl být horší než povrchní petrohradská společnost, vůči níž se svou životní stagnací vymezuje?

Režisérka Hana Burešová obsadila v pražském Divadle v Dlouhé do hlavní role hostujícího Michala Isteníka. Jeho Oblomova „štvou všichni lidé na světě“, rozplácl se ve svém pokoji „jako hrouda těsta“ a sám „neví, zda je chudý, či bohatý, neví nic“.

Ač Isteník v jednu chvíli tajemně naznačí, že ostatní jsou větší spáči než on, zůstává většinu představení v jasně nalajnované roli zahálejícího muže, kterého pouze dočasně vytrhne milovaná Olga (skvělá Veronika Lazorčáková), aby ho v závěru ukonejšila hospodyně Agafja (Eva Hacurová).

Jeho jasný a vyčerpávající výkon (během tří hodin z jeviště neodchází) postrčí skvěle pojatý úvod, který vykresluje běh času v Oblomovově nehybné domácnosti, i trefná hudba Jana Vondráčka. Funkční a jednoduchá scéna se během chvíle změní v hlediště opery či společenský parket. Vedle zmíněných žen zaujme výkonem odevzdaný Zachar Tomáše Turka. Rtuťovitý Štolc Jana Meduny je možná příliš jednostranný.

Oblomov

75 %

Divadlo v Dlouhé

premiéra 16. března 2016

režie: Hana Burešová

hrají: Michal Isteník, Tomáš Turek, Jan Meduna, Jan Vondráček, Veronika Lazorčáková, Eva Hacurová

Ve srovnání s loňskou velkou premiérou Lidské tragikomedie pojali Oblomova v Divadle v Dlouhé bez velkých výbojů. Nepoutá výraznou scénou, kostýmy či videoprojekcemi, nedráždí ani jasným výkladem. Česká divadelní kritika se však po premiéře nedokázala shodnout, nakolik je zdejší zdánlivě nehodnotící pojetí chybou. Srozumitelně až konzervativně podaná klasika ovšem zřejmě bude přístupná větší divácké obci. Ta si zde svůj velký příběh i velké herecké role najde.

Zda by Gončarovův Oblomov potřeboval v roce 2016 větší dávku odvahy či výkladu, se dozvíme nejdříve v červnu. V té době si totiž se stejnou předlohou poradí experimentující tým pražského Divadla Na zábradlí, který si k režii Oblomova přizval neřízenou střelu Jana Friče. Třeba nakonec zjistíme, že není třeba Gončarovovu myšlenku více krášlit.