"Ještě v roce 1996 činila výše dotací pro oblastní divadla 80 milionů korun. Před dvěma lety se podařilo navrhovanou nulu zvrátit v Poslanecké sněmovně, vloni ministr Pavel Dostál našel 30 milionů korun v rezervách ministerstva kultury. Peníze však fakticky dostaneme teprve teď. Letos se tahanice o tyto finance opakují," stěžuje si Jan Burian, ředitel plzeňského Divadla J. K. Tyla.
Burian není sám. Minulý týden se sešli zástupci Asociace profesionálních divadel a Asociace ředitelů symfonických orchestrů v pražském Rudolfinu a sestavili dopis, jímž upozorňují na stále se zhoršující vztah státu k živému umění. Dopis adresovali předsedovi a ministrům vlády České republiky a oběma sněmovnám parlamentu. Absence státních peněz by totiž byla v regionech znát.
Polévka paní poslankyně
Ředitel Naivního divadla Liberec Stanislav Doubrava vypočítává: "V letech 1996 a 1997 tvořila dotace státu zhruba deset procent našeho rozpočtu. Letos to byla dvě až tři procenta. Není to moc, nicméně je to důležitá podpora, která umožňuje dotovat vstupenky pro děti z okolí Liberce. Náměstek ministra kultury Zdeněk Novák však jasně řekl, že Program na podporu regionálních divadel a Program na podporu profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů nepatří mezi priority. Tím dalo ministerstvo najevo, že mu na lidech žijících v regionálních oblastech nezáleží. Pak se musím ptát, k čemu tu ministerstvo kultury vlastně je?" zlobí se Doubrava.
Poslanci se za divadla a filharmonie postavili. "V civilizovaných zemích je běžné dávat minimálně jedno procento ze státního rozpočtu na kulturu. U nás tato částka za kralování současného ministra kultury klesla pod půl procenta, což považuji za alarmující," apeluje smluvněopoziční poslankyně ODS Kateřina Dostálová. "Osobně jsem zastánkyní toho, aby značná část prostředků šla na kulturní památky, které se nám hroutí před očima. Určitě by se ale měla najít i jistá částka na živé umění. Poslanci přímo navrhovali podporu divadlům a orchestrům," prohlašuje Dostálová a uvádí čísla: divadlům poslanci doporučili přidělit dotaci ve výši 55 milionů korun z Všeobecné pokladní správy a 13 milionů korun pro filharmonie z ministerstva kultury, a to z peněz určených původně pro vnitřní potřebu ministerstva.
Příčiny věčného škemrání
Divadelníci se obávají, že v množství návrhů se na ně peněz ze státních rezerv nedostane, orchestry mají nadějnější vyhlídky. "Pro 13 subjektů je třináct milionů málo, ale jsme rádi za všechno. Oproti loňsku je to dokonce navýšení o dva miliony korun," říká místopředseda Asociace ředitelů symfonických orchestrů Ilja Šmíd a hledá příčiny nekonečného škemrání o peníze. "První chyba je systémová. Programy podpory jsou fajn a kdysi na ně schválil parlament ministerstvu jako navýšení 80 milionů korun. Jenže jednorázově - není to legislativně dotažené, aby ministerstvo mohlo s navýšením počítat každý rok. A druhá chyba je v neustálém snižování peněz na kulturu ve státním rozpočtu," konstatuje Šmíd.
Poslankyně Dostálová kritizuje špatně připravenou reformu veřejné správy: "Sociální demokracie neustále hovoří o tom, že vznikly regiony a že se ona o to zasloužila, ale jak je naplnit penězi, to neřekne."
Právě kraje by nyní měly po- dle ministerstva kultury převzít odpovědnost. "Ale v nich přece nefungují finanční toky. Proto by podpora státu měla trvat," oponuje šéf Moravské filharmonie v Olomouci Vladislav Kvapil.
Ministerstvo kultury odpovídá, že se vše upraví až po vyjasnění financování krajů a dokončení transformace veřejné správy. "Nebráníme se tomu, přispět na chod divadel a filharmonií," reaguje šéf kultury na olomouckém krajském úřadě Jindřich Garčic. "Otázka je: Z čeho? Naší prioritou je zabezpečit ty kulturní instituce, které pod nás přímo spadají, a až pokud by to bylo možné, můžeme nějak pomoci i ostatním. Za současných okolností ale patrně nebudeme moci přispět."
Ministrova rada
Tíha dotací divadel a orchestrů stále více doléhá na města a obce. "Stát by se měl jednoznačně podílet na financování divadla a filharmonie, zvláště když kraje ještě pořádně nefungují. A v budoucnu by také mělo ministerstvo kultury přispívat na chod institucí působících v krajích - některé přece evidentně mají nadregionální význam," míní vedoucí odboru plzeňského magistrátu Vladimír Líbal a dodává: "Mělo by se diskutovat o vzniku systému, který by se zohledňoval při financování z více zdrojů."
Volání po dobře fungujícím vícezdrojovém systému financování kultury je už dobře zavedeným polistopadovým evergreenem. Vize je to skvělá, ale pro její praktické fungování toho dosud nebylo učiněno mnoho, konstatují divadelníci a hudebníci. A naléhavě se ptají: Co tedy máme dělat? Ministr kultury jim nedávno přes agenturu ČTK vzkázal při své návštěvě v Příbrami: čekat a současně lobbovat v parlamentu.
Burian není sám. Minulý týden se sešli zástupci Asociace profesionálních divadel a Asociace ředitelů symfonických orchestrů v pražském Rudolfinu a sestavili dopis, jímž upozorňují na stále se zhoršující vztah státu k živému umění. Dopis adresovali předsedovi a ministrům vlády České republiky a oběma sněmovnám parlamentu. Absence státních peněz by totiž byla v regionech znát.
Polévka paní poslankyně
Ředitel Naivního divadla Liberec Stanislav Doubrava vypočítává: "V letech 1996 a 1997 tvořila dotace státu zhruba deset procent našeho rozpočtu. Letos to byla dvě až tři procenta. Není to moc, nicméně je to důležitá podpora, která umožňuje dotovat vstupenky pro děti z okolí Liberce. Náměstek ministra kultury Zdeněk Novák však jasně řekl, že Program na podporu regionálních divadel a Program na podporu profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů nepatří mezi priority. Tím dalo ministerstvo najevo, že mu na lidech žijících v regionálních oblastech nezáleží. Pak se musím ptát, k čemu tu ministerstvo kultury vlastně je?" zlobí se Doubrava.
Poslanci se za divadla a filharmonie postavili. "V civilizovaných zemích je běžné dávat minimálně jedno procento ze státního rozpočtu na kulturu. U nás tato částka za kralování současného ministra kultury klesla pod půl procenta, což považuji za alarmující," apeluje smluvněopoziční poslankyně ODS Kateřina Dostálová. "Osobně jsem zastánkyní toho, aby značná část prostředků šla na kulturní památky, které se nám hroutí před očima. Určitě by se ale měla najít i jistá částka na živé umění. Poslanci přímo navrhovali podporu divadlům a orchestrům," prohlašuje Dostálová a uvádí čísla: divadlům poslanci doporučili přidělit dotaci ve výši 55 milionů korun z Všeobecné pokladní správy a 13 milionů korun pro filharmonie z ministerstva kultury, a to z peněz určených původně pro vnitřní potřebu ministerstva.
Příčiny věčného škemrání
Divadelníci se obávají, že v množství návrhů se na ně peněz ze státních rezerv nedostane, orchestry mají nadějnější vyhlídky. "Pro 13 subjektů je třináct milionů málo, ale jsme rádi za všechno. Oproti loňsku je to dokonce navýšení o dva miliony korun," říká místopředseda Asociace ředitelů symfonických orchestrů Ilja Šmíd a hledá příčiny nekonečného škemrání o peníze. "První chyba je systémová. Programy podpory jsou fajn a kdysi na ně schválil parlament ministerstvu jako navýšení 80 milionů korun. Jenže jednorázově - není to legislativně dotažené, aby ministerstvo mohlo s navýšením počítat každý rok. A druhá chyba je v neustálém snižování peněz na kulturu ve státním rozpočtu," konstatuje Šmíd.
Poslankyně Dostálová kritizuje špatně připravenou reformu veřejné správy: "Sociální demokracie neustále hovoří o tom, že vznikly regiony a že se ona o to zasloužila, ale jak je naplnit penězi, to neřekne."
Právě kraje by nyní měly po- dle ministerstva kultury převzít odpovědnost. "Ale v nich přece nefungují finanční toky. Proto by podpora státu měla trvat," oponuje šéf Moravské filharmonie v Olomouci Vladislav Kvapil.
Ministerstvo kultury odpovídá, že se vše upraví až po vyjasnění financování krajů a dokončení transformace veřejné správy. "Nebráníme se tomu, přispět na chod divadel a filharmonií," reaguje šéf kultury na olomouckém krajském úřadě Jindřich Garčic. "Otázka je: Z čeho? Naší prioritou je zabezpečit ty kulturní instituce, které pod nás přímo spadají, a až pokud by to bylo možné, můžeme nějak pomoci i ostatním. Za současných okolností ale patrně nebudeme moci přispět."
Ministrova rada
Tíha dotací divadel a orchestrů stále více doléhá na města a obce. "Stát by se měl jednoznačně podílet na financování divadla a filharmonie, zvláště když kraje ještě pořádně nefungují. A v budoucnu by také mělo ministerstvo kultury přispívat na chod institucí působících v krajích - některé přece evidentně mají nadregionální význam," míní vedoucí odboru plzeňského magistrátu Vladimír Líbal a dodává: "Mělo by se diskutovat o vzniku systému, který by se zohledňoval při financování z více zdrojů."
Volání po dobře fungujícím vícezdrojovém systému financování kultury je už dobře zavedeným polistopadovým evergreenem. Vize je to skvělá, ale pro její praktické fungování toho dosud nebylo učiněno mnoho, konstatují divadelníci a hudebníci. A naléhavě se ptají: Co tedy máme dělat? Ministr kultury jim nedávno přes agenturu ČTK vzkázal při své návštěvě v Příbrami: čekat a současně lobbovat v parlamentu.
