Obecní dům má dvě publikace

Obecní dům je jednou z nejhonosnějších a také divácky nejatraktivnějších budov pražské architektury dvacátého století. Není tedy zase až tak zvláštní, že se tato secesní památka postavená podle projektu Antonína Balšánka a Osvalda Polívky v letech 1905-1912 nyní souběžně dočkala hned dvou reprezentativních obrazových publikací. Obě vydala společnost Obecní dům. Dohromady čítají téměř osm set stran a prodávají se za 1800, respektive 2100 korun.

Obecní dům prošel v minulé dekádě celkovou rekonstrukcí, kterou si vyžádalo letité opomíjení budovy. Jeho vypiplaný současný stav dokumentuje kniha nazvaná Obecní dům v 530 barevných fotografiích. Ty jsou z poloviny jsou dílem Václava Jiráska, z druhé Václava Šedého; od exteriérů se dostávají k interiéru, od suterénu vystoupají až do druhého patra. Objevují detaily, které v té várce secesní krásy často zůstávají nepovšimnuty. Třeba počítadlo se zvonkem u „mistrovského kulečníku“ v herně v mezipatře nebo obdivuhodnou škálu všech svítidel v budově.

Snímky pochopitelně neopomíjejí notoricky známé sály, jež dokládají onu „technickou, uměleckou, řemeslnou a společenskou vyspělost národa“ počátku 20. století, o níž píše ředitel Obecního domu František Laudát v úvodu publikace. Opulentní Primátorský sál kompletně vyzdobený Alfonsem Muchou, umírněnější Palackého sál s malbami Jana Preislera, Grégrův sál s díly Františka Ženíška, Riegrův sál s obrazy Maxe Švabinského a obří Smetanovu síň, ústřední bod celého domu mimo jiné s obrazy Karla Špillara.

Historii paláce popisuje druhá kniha - Město a jeho dům. Kromě dvou stovek archivních fotografií obsahuje texty devatenácti autorů. Ti se ze široka rozepisují o metropoli včerejška a dneška, o česko-německých vztazích na průsečíku mezi českým Obecním domem a Německým kasinem v ulici Na příkopě a konečně a o stoletých dějinách stavby - od její iniciace až po současnost. V takové šíři je geneze a vývoj Obecního domu knižně předkládán poprvé.

Ta historie je vskutku pestrá. Ivana Dejmková v kapitole Měšťanská beseda - iniciátorka stavby rozkrývá prvopočátky budovy, jež měla vyhovovat „zvyšujícím se nárokům českého veřejného života a - to zejména - městské reprezentaci“. Hana Svatošová si ve stati Maják českosti Prahy nebo Dům u zakopaných milionů? všímá i průtahů stavby a jejího prodražování. Cena Obecního domu se totiž nakonec vyšplhala k tehdy impozantní částce pěti milionů korun. Nechybí ani detailní rozbory konstrukce a výzdoby paláce a také uměleckých a společenských akcí ve zdech té zdobné stavby, jež si získala řadu obdivovatelů i kritiků.

Předtančení na zahájení I. Pražského plesu pořádaného pražským zastupitelstvem v září 2000.

Karikatura zvyšování finančních nákladů na stavbu Obecního domu.

Karel Špillar: Malba na stropě Smetanovy síně.

Průhled ke vstupu do centrální šatny.

Úhlopříčný pohled sálem k pódiu na obraz Františka Ženíška Píseň milostná a část obrazu Píseň válečná.

Spodní část hlavní kopule.