"Ak sme Vargu zahliadli v meste, roztriasli sa nám kolená. Koncert Collegia Musica bolo prvé vystúpenie rockovej skupiny, ktoré som v živote videl. Vypredaná sála PKO burácala a ja mám zimomriavky ešte aj dnes, keď si na to spomeniem," vzpomíná Jaslovský, ročník 1963, v úvodu knihy.
Tento zkušený publicista má za sebou už dvě podobné monografie o významných zjevech slovenské hudební scény. V roce 1997 vydal knihu o Dežovi Ursinym Pevniny a vrchy, o pět let později pak publikaci Jaro Filip - Človek hromadného výskytu.
V případě práce na knize o Collegiu Musiku měl oproti předchozím dvěma titulům relativně jednodušší situaci: zatímco životopisy Ursinyho i Filipa byly posmrtné, Varga je nejen naživu, ale právě zažívá jeden z mnoha uměleckých comebacků a zdá se, že nejrůznější "běsy", které ho celý život provázejí, jsou v útlumu.
Do jisté míry mu mohl práci zjednodušit i fakt, že jeho kniha není na toto téma první. Přesněji řečeno - už v roce 2004 vydalo stejné nakladatelství knihu Marián Varga - O cestách, které nevedou do Říma (kniha je k dispozici v českém překladu), obsahující rozhovory, které s Vargou vedl Peter Uličný.
Být "až druhý" ovšem není vždycky úplná výhra a autor se nemůže vyhnout tomu, že se řada informací i citátů, byť třeba modifikovaných, zdvojuje. Jaslovského výhodou na druhé straně bylo, že psal monografii kapely, nikoli osobnosti, čili mohl vyzvat - a vyzval - k vzpomínání i řadu dalších osob. Jakkoli Collegium Musicum bylo vždy vnímáno v první řadě jako Vargův projekt a na jeho promluvy nejspíš čtenáři nejvíce čekají.
Samozřejmě, že kromě rozhovorů, ať už osobních nebo citovaných, autor využil i dalších zdrojů, kromě standardních ohlasů v tisku i poměrně kuriózního a po všech stránkách autentického deníku baskytaristy Fedora Freša.
Je nepsaným pravidlem, že životopisec by měl být nestranný - v tomto případě tomu tak není a je to dobře. Nejen Varga, ale řada dalších slovenských rockových průkopníků jsou Jaslovského dětští hrdinové, s některými se později setkal i jako hudebník.
Autor proto do knihy vložil velmi osobní pohled, popisovanou historii mezi řádky ale místy i velmi otevřeně komentuje. Je to relativně originální, ale působivý a hlavně čtivý pohled, který způsobuje, že kniha čtenáře do sebe doslova vtáhne. A to i Čecha, jemuž slovenština přece jen není mateřským jazykem.
Mimořádně zajímavými a v žánru monografií osobností ze světa populární hudby nepříliš často uváděnými jsou ovšem i hluboké rozbory jednotlivých nahrávek Collegia Musika, které přímo vybízejí k tomu, aby si čtenář, či v tomto případě posluchač, ověřil Jaslovského názory na vlastní uši, a vytvořil si tak ke čtení zcela jednoznačný "soundtrack".
Marian Jaslovský: Collegium Musicum
Slovart, 272 stran
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
