Noví Producenti už do německých kin vstoupili, teď přicházejí do Česka, které chystá i divadelní verzi. - více čtěte zde
Muzikál o Adolfu Hitlerovi? To spojení šokovalo odjakživa, dokonce ještě dříve, než se stalo skutečností. V roce 1966 se v rozhovoru pro časopis Playboy zeptali amerického komediografa Mela Brookse, co nového právě chystá. „Springtime for Hitler,“ odpověděl - tedy „Jaro pro Hitlera“, případně „Hitler je úsvit“, jak zní nynější česká verze.
Redaktor se zděsil: „To nemyslíte vážně?!“ A Brooks se dušoval: „Přísahám, je to pravda. Bude to buď hra o hře, nebo film o hře, ještě jsem se nerozhodl. Líčí, jak Adolf Hitler a Eva Braunová dováděli v Berchtesgadenu. Ukáže Hitlera z docela jiné, té hezčí stránky. Byl dobrý tanečník, což málokdo ví. Miloval papouška jménem Bob, to taky neví každý. To všechno ve hře bude.“
Třikrát do téže řeky
Stalo se, pochopitelně v parodické nadsázce. Nakonec se Brooks rozhodl pro film, který měl premiéru v roce 1968, ale do kin se dostal jen díky přímluvě hrdiny Růžového pantera, herce Petera Sellerse, který si jej doslova zamiloval.
A aspoň na jeden kompromis musel Brooks stejně přistoupit: změnil provokativní „hitlerovský“ titul na neškodný název Producenti. Přesto film zazářil jako meteor. Dostal Oscara, oblétl svět, pouze v Německu se nesměla hitlerovská parodie promítat - paradoxně až do chvíle, kdy tam byl uveden na festivalu děl židovských filmařů.
O třicet let později Brookse přemluvili, aby film přepracoval pro divadelní muzikál, k němuž sám napsal také hudbu. Úspěch se opakoval, jevištní muzikál dostal dvanáct cen Tony, což je divadelní obdoba Oscara, a dvakrát na turné projel Spojené státy.
Pak začal psát svou třetí kapitolu. Jednoho dne se Brooks zeptal režisérky a choreografky představení Susan Stromanové: „Kdybychom z téhle divadelní verze muzikálu udělali film, čemu by se podle tebe měl podobat?“ A když odpověděla, že Zpívání v dešti, řekl jí, že se právě stala režisérkou i jejich nového snímku. „Zpívání v dešti totiž pro mě představuje klasiku, naprosto jasný muzikál od hlavy až k patě,“ vzpomíná Mel Brooks.
Tunelování na broadwayské scéně
I ve své třetí podobě zůstala ústřední zápletka Producentů beze změny. Ve zkratce by se dala popsat jako pokus o tunelování na Broadwayi. Protřelý producent a jeho nový účetní - ve filmu je stejně jako na scéně hrají Nathan Lane a Matthew Broderick - se pokusí zbohatnout pomocí geniálního podvodu.
Musí sehnat mnohem víc peněz, než kolik k uvedení nové hry potřebují, a zároveň vybrat hru tak příšernou, že okamžitě propadne a oni zmizí se zbytkem peněz na plážích Ria - dnes asi spíše na Bahamách.
Proto zvolí slátaninu bláznivého neonacistického holubáře Hitler je úsvit, u níž předpokládají, že přežije sotva premiéru, zvláště když ji svěří nejhoršímu režisérovi a nejhorším hercům. Jenže se stane pravý opak: hitlerovská fraška se stane diváckým hitem.
Jádro příběhu, tedy „muzikálové divadlo na divadle“, musel film samozřejmě obalit dalšími prostředími a tvářemi. Při konkurzech na více než tři sta padesát rolí ve výpravných výstupech Hitler je úsvit, Zajatci lásky nebo Chci být producent zkoušely štěstí bezmála čtyři tisíce tanečníků.
Lane a Broderick sice přešli před kameru z jeviště, na něž muzikál poprvé uvedli v dubnu 2001, ale další dvě klíčové postavy ve filmu představují herci, kteří nikdy předtím nezpívali: Uma Thurmanová a Will Ferrell.
Uma Thurmanová švédskou zpěvačkou
Thurmanové prý dodaly odvahu tři věci. Švédský původ jejích předků - v Producentech totiž hraje právě švédskou herečku, dále její slavné taneční kreace s Johnem Travoltou ve filmu Pulp Fiction: Historky z podsvětí a průprava bojových scén v obou dílech snímku Kill Bill. Nicméně romantický partnerský tanec předváděla poprvé.
„Ten mi hrůzu nenaháněl, tanec pro mě není tak těžký. Ale horší to bylo se zpěvem,“ vyprávěla Thurmanová. „Hudební režisér Patrick Brady mi pomohl najít určitou hlasovou polohu. Sice to není takový zpěv, abych mohla začít vydávat desky, ale už jen fakt, že mě nikdo nedabuje, je dobrá zpráva - nemohlo to být tak hrozné.“ Brady se ještě s odstupem směje: „Přál bych vám vidět, jak se tvářila, když poprvé uviděla živý orchestr. Byla ohromená i zděšená zároveň,“ prozrazuje na Thurmanovou.
Podobným nováčkem ve zpěvu a tanci byl i Will Ferrell, který představuje šíleného dramatika s hákovým křížem na rukávu, Franze Liebkinda. Nakonec dostal za svou vedlejší roli od zahraničních kritiků v Hollywoodu nominaci na Zlatý glóbus.
Sice ji neproměnil stejně jako Mel Brooks za jednu z písní, ale přinejmenším strůjci Producentů to může být srdečně jedno. Cena sem, cena tam... Vždyť Brooks patří k elitní skupince sedmi všestranných umělců, kterým se podařilo získat všechna čtyři hlavní ocenění v jednotlivých oborech zábavního průmyslu. Má divadelní trofej Tony, televizní Emmy, hudební Grammy i filmového Oscara.
Teď se ukáže, zda se mu návrat k zázračné prvotině vyplatí také finančně. Amerika zatím zrovna oslnivé tržby nehlásí a Evropa od Skandinávie po Benelux si Producenty teprve osahává. Jejich českým křtem bude premiéra na blížícím se třináctém Febiofestu.
