Přitom mám pocit, že tohle mámení čísel je celé trochu omyl. Miliony a miliardy nevypovídají nic o kvalitě a už vůbec nic o těžce uchopitelné věci jménem „prožitek“. Měli jsme tu teď o víkendu výpravu z Velkých Losin a dalších míst severní Moravy. Její součástí byla i ukázka výroby ručního papíru. Lidé si mohli sami zkusit udělat arch – nabrat do síta papírovinu, utřást, přenést celý ten zárodek papíru na vlněná plátna, vidět, jak se lisuje, suší – a nakonec si „svůj“ list odnést domů. Neuvěřitelný úspěch. To celé bylo navíc pro návštěvníky zadarmo – tohle slovo se na EXPO slyší málokdy, byť zní tak sladce.
Podobné drobnosti dělají výstavu nejen „světovou“, ale hlavně zajímavou a příjemnou. Těch 70 milionů marek, které teď protečou televizemi v podobě reklam, je fajn. Ale stejně se těším, až tu za tři týdny budeme mít Velké Losiny znovu. A uvidím u lidí zájem a radost, kterou žádný televizní šot nemůže vyvolat.
