Hotel Four Seasons není autobus. Když jsme začínali, nemohli jsme si dovolit autobus, tak jsme jezdili s dodávkou. Když jsme se zmohli na autobus, neměli jsme na hotel, takže jsme v autobusu žili, jedli i spali. Myli jsme se ve špinavých sprchách koncertních hal, pokud tam vůbec byly, a tak to probíhalo celé měsíce a dokonce i léta.
Vždyť jste uspěli hned s prvním albem!
Jenže být slavný ještě neznamená mít v rukou peníze. Trvalo dva roky, než nám začaly chodit honoráře za desku, a k tomu jsme už předtím tři roky koncertovali. Vzpomínám si, že když jsme prorazili a singl Linger byl od rána do večera na MTV, začala jsem se scházet s mým současným manželem. Pokaždé za mě musel platit večeři, protože jsem byla švorc. Vydělávala jsem deset dolarů denně a k tomu jsem dostala na koncertě pivo. Člověk si ale po tom všem dokáže vážit toho, že může spát v hezkém hotelu. Navíc jsme si teď turné zorganizovali jinak: dva týdny jsme na cestách a pak se přibližně na stejnou dobu vracíme domů. Právě ve chvíli, kdy se začínáme doma nudit nebo jsme unaveni z koncertů a ježdění, se nám program změní.
To je opravdu hezky vymyšlené.
To, co děláme, by přece měla být zábava. Jakmile to začnete brát jako práci, je něco špatně. Proto je třeba za všech okolností udržovat rovnováhu.
Už nejste tak populární, jak jste bývali, ale zřejmě vám to vyhovuje.
Ano. Když kapely začínají, chtějí za každou cenu uspět. Jenže pak zestárnou, pořídí si rodinu a chtějí si užívat i jiných stránek života. I nám se trochu přesunuly priority.
Hrajete s menším nadšením?
To vůbec ne. Stejně jako dřív mě ráno po koncertě bolí celé tělo, jako kdybych strávila večer v posilovně. Na jevišti člověka energie davu strhává tak, že nedokáže nic šidit. Někdy si říkám, jakou mám skvělou práci: beru velké peníze za to, že hýkám a trhám hlavou. Kdybych to, co dělám na jevišti, předvedla v hotelové hale, přijede pro mě houkačka.
Herci říkají, že po představení nemohou hned spát, protože jsou nabiti energií, a tak si sednou ke skleničce. Po koncertě to bude podobné?
Určitě, jen si nedám skleničku, ale večeři. Sním pořádného kraba a jdu spát.
Své dva syny se snažíte chránit před důsledky své popularity. Co budete dělat, až budou starší?
Nemá cenu se zabývat zítřkem, protože se taky může stát, že vůbec nepřijde. Zvlášť v dnešním světě.
Vaše práce vám hodně dala, ale i vzala: před pár lety jste se téměř zhroutila vyčerpáním. Co kdyby se synové rozhodli živit stejně?
Dělala bych jim manažera.
Protože by vás ta práce bavila, nebo abyste na ně dohlížela?
Když umělec začíná, je velmi důležité, aby měl manažera, kterému může důvěřovat.
Co říkali vaši rodiče, když jste kvůli kapele nedostudovala?
Nemluvili mi do toho. Jsem jejich dítě bez ohledu na to, co dělám, ale jsou na mě pyšní.
Umíte si užít vydělaných milionů?
Teď už ano, ale pár let mi trvalo, než jsem se to naučila. Mám velký dům, jezdím mercedesem a koupila jsem si hodně hezkých věcí, ale na to peníze přece jsou. Do hrobu si je nevezmu. Nicméně jsem zjistila, že peníze jsou k něčemu jen tehdy, když má člověk někoho blízkého, s kým se o ně může podělit.
 Zpěvačka a kytaristka skupiny The Cranberries Dolores O´Riordan. |
 Dolores O´Riordan odpovídá na dotazy novinářů. |
 Dolores O´Riordan si připravuje čaj. |
 Dolores O´Riordan z kapely The Cranberries. |
 Dolores O´Riordanová z irských The Cranberries zazpívala živě dvě písně z aktuálního alba Bury the Hatchet. |
 Zpěvačka Dolores O´Riordanová. |
