Sbírání slov valašského nářečí se Silvestr Kazmíř věnuje už od studentských let. "Přiměla mě k tomu mladická nerozvážnost. Bylo to ještě na gymnáziu, v poválečné době, kdy se objevila móda folklorních souborů a písniček, móda zájmu o všechno lidové," vzpomíná.
Mladická nerozvážnost Silvestru Kazmířovi vydržela přes čtvrt století, po celou tuto dobu se vedle svého hlavního zaměstnání věnoval vyhledávání a třídění slov z valašského nářečí.
"V dětství jsem poslouchal vyprávění staříčků, kteří nemluvili jinak než nářečím. Ještě mí prarodiče mluvili opravdu čistě valašsky. Zažil jsem dobu a prostředí, kde ještě Valaši žili tradičním způsobem. Tehdy lidé nebyli příliš ovlivněni tím, co se naučili ve škole, televize ještě nebyla a rozhlas a noviny na ně taky skoro vůbec nepůsobily. Spisovně česky tady mluvili leda učitelé a jejich děti. Život nebyl ještě narušený moderní civilizací. Vlastně až naše generace prožila ten největší technický pokrok," říká autor slovníku.
Valašská přísloví
Kromě osmnácti set valašských výrazů obsahuje Slovník valašského nářečí Silvestra Kazmíře také krátký přehled valašské mluvnice i valašská úsloví a nářečí. Tady jsou některá z nich:
Do hospody ludé musijá íť, aj dyby na súl nebylo.
Do sa živí poctivě, žádný nezbohatne.
Dochtoři ludi léčijá, slibovica obščastňuje.
Gdyš jesť, toš jesť, gdyš dělať, toš sa schovať.
Lepší roba v gaťoch než chlap v sukni.
Scaní bez prdú, je jak láska bez mrdú.
Slibovica na svět prišla, aby starosť z hlavy vyšla.
Valach, ten nebude nikdy vodu piť - v téj si enem roby možú nohy myť.
Takže nebýt toho, co jste prožil v dětství, slovník by vůbec nevznikl?
Tento slovník je skokem od pasení koz k počítači. Myslím, že ti, kteří skutečné Valašsko nezažili, tak by tento slovník nemohli dát dohromady. Je to opravdu odraz zážitků z dětství, z klukovských her, ze starého Valašska, kde lidé ještě chodili v papučích, soukenných oděvech a nosili houně.
To bylo staré Valašsko a pasení koz, ale co ten počítač?
Za dlouhá léta jsem nasbíral obrovskou spoustu slov zapisováním do sešitů a na kartičky, tak jak se slovníky dělaly v minulosti. Až před důchodem jsem si pořídil počítač a do něj hesla přepsal. Počítač mi umožnil tisíce zápisků shrnout do jedné databáze, již bylo snadné upravovat a pracovat s ní.
Takže nebýt moderní techniky, slovník by taky neexistoval...
Ano. Na počítači jsem vytvořil první pracovní verzi slovníku s asi dvanácti tisíci slovy. Tato pracovní verze byla základem, který jsem předložil na Masarykovu univerzitu a etnologický ústav Akademie věd v Brně. Díky jejich hodnocení jsem se pak mohl dostat i k dalším zdrojům, třeba ke starým slovníkům Františka Bartoše. Díky počítači jsme také ušetřili při přípravě pro tisk, protože jsem si na něm téměř všechno udělal sám a pak stačilo jen odnést diskety do tiskárny.
Kolik slov má konečná verze?
V současnosti má slovník asi osmnáct tisíc slov. Rozšířil jsem ho i o slova, která se v běžné hovorové mluvě nepoužívají, třeba o řemeslnické názvy různých součástek a nástrojů. Byly to tradiční nástroje tohoto kraje a měly tudíž své původní názvy. Každá součástka na voze měla své jméno, tak jako vše ostatní původní, co se zde vyrábělo ze dřeva. V jiných oblastech republiky a později i na Valašsku se používaly spíš názvy německého původu, které si řemeslníci přinesli z vandrů po světě. Doplnil jsem také názvy jídel. Upravil jsem slovník na základě doporučení odborníků i v tom, aby zápis slov odpovídal současné praxi. Rozhodně si ale nedělám nároky na úplnost. Člověk ještě pořád může slovník doplňovat a rozšiřovat. Stále objevuji nová slova, pořád se dá najít něco nového. Já jsem navíc ve své práci vycházel hlavně ze Vsetínska a okrajové oblasti Valašska, Brumovsko, Zlínsko nebo Frenštátsko v ní nejsou zahrnuty tak výrazně. Tady je obrovský prostor pro každého, kdo by se v tom ještě chtěl angažovat.
Chystáte se tedy ještě slovník rozšiřovat pro další vydání?
To ne. Nyní ho ale zpracovávám do podoby česko-valašské. Do této verze bych doplnil další slova, která ještě najdu. Natištění v této podobě je ale otázkou peněz.
Slova jste začal sbírat na Vsetínsku, ve slovníku však nakonec jsou zahrnuty výrazy z celého Valašska...
Začínal jsem slovy, která jsem získal odposlechem v oblasti Vsetínska a horního Vsacka. Až později mě profesor Vladimír Pravda, který mě učil na gymnáziu a s nímž jsem pak úzce spolupracoval, nasměroval k tomu, abych do své práce zahrnul celé Valašsko, to znamená od Frenštátska až po Zlínsko. To už ale nebylo možné dělat poslechem, takže jsem musel přečíst všechno, co se vůbec kdy kde natisklo v nářečí a z toho vypsat všechna uveřejněná slova.
Kde jste slova pro slovník sbíral?
Všude. Jel jsem třeba ve vlaku se starými lidmi z Karlovic. Jak se mezi sebou bavili, tak jsem si zapisoval nové výrazy. Ovšem ošemetné bylo, když zpozorovali, že si něco zapisuju. Hned se přestali bavit, protože mě považovali za estébáka. Bylo nutné se nenápadně dostat k rozhovoru, v němž byli zúčastnění dostatečně zaujatí a ani si nevšimli, že je někdo poslouchá a zapisuje si, v takovém případě se dalo z hovoru vytáhnout mnoho slov.
Používáte vy sám valašský dialekt?
Pasivně jej znám, významově naprosto rozumím, ale když ho mám používat aktivně, tak to nezvládám. Je to mrtvý jazyk, vzpomínka na to, jak mluvili naši předkové.
| Nové texty ve valašském nářečí dál vycházejí Autor Slovníku valašského nářečí Silvestr Kazmíř se domnívá, že valašský dialekt je už dávno mrtvý a pro mladé na Valašsku nesrozumitelný. Vsetínský knihkupec a nakladatel Dalibor Malina však má odlišný názor. "V současné době nářečí na Valašsku rozhodně není mrtvé. O vše, v čem je použit dialekt, je velký zájem. Oživení zájmu o dialekt v umělecké tvorbě je dost zřetelný. Ten zájem ukazuje, že je to jazyk, kolem něhož se seskupují příznivci s jistým životním pocitem a nacházejí v něm svou identitu," říká vsetínský knihkupec a nakladatel Dalibor Malina. Podle něj se dialekt do jisté míry projevuje i v mluvě dnešních mladých lidí. "Dialekt v komunikaci mladých lidí funguje jako jakási rarita a oživení jejich jazykového stylu. Používají ho jako prostředek odlišení od jiných krajových oblastí. Dialekt, zejména v gramatických tvarech, dosud živý je," domnívá se Dalibor Malina. A tak vychází stále nové texty ve valašském nářečí. Poslední z nich je třetí sbírka karlovských pověstí Heleny Mičkalové. Dialekt také hraje důležitou roli ve filmu mladého rožnovského režiséra Tomáše Dorušky. Svůj snímek Radhošť, jehož premiéra v Rožnově přilákala do kina stovky lidí, natočil právě na motivy valašských lidových pověstí, které sesbírala Helena Mičkalová. |
