Režii si totiž uchvátil hrdina sám: s odůvodněním, že vzniká hodně filmů o Romech, jenže bílí je prý vidí vždycky jinak, že on sice žádné romské filmaře nezná, ale trvá na své představě.
Chytrý režisér se usmál, ustoupil stranou a dal Balogově vůli zelenou. Jako by věděl, že co snad výsledný film ztratí na tempu či stavbě, bohatě vyváží to, co mimoděk sdělí o Balogovi.
Z hrdinovy vize „cikánského dokumentu“ totiž nevystupuje běžný obraz etnického kolektivu ani povšechný sociální živočichopis, nýbrž konkrétní člověk; osobnost. Snad sebestředná a rezolutní, tak trochu exhibicionista, trochu baron Prášil, ale k Balogovi patří zejména jedinečná síla. A samozřejmě ryzí muzika.
Záznam skutečnosti? To by byla nuda; Houslový rytíř sám vymýšlí, aranžuje a „režíruje“ scénky, v nichž jeho zápal a představivost dojímají a občas královsky baví. S herci nacvičuje etudu, v níž uraženě odmítá ponižující peníze za vinárenskou hru „do ouška“. Před sousedy z rodného domu zahraje vlastní rvačku z dětství.
Snědý muž, do nějž se zamilovala kolegyně - vdaná plavovláska - se v jedné chvíli vyjadřuje málem jako zralý filozof a vzápětí s opravdovostí dítěte natáčí svůj sen „s Ježíšem a ovečkami“. Jeho matka mu připomíná: „Už jako šestiletý jsi pracoval, dali tě na stůl a hrál jsi policajtům, důchodcům, k MDŽ. Za to se nestyď!“
A kouzlo té vzpomínky střídají okamžiky, kdy něžně nespoutaný pohádkář na chvilku vypadne z role: při cestách za profesorem do Vídně nebo během váhání, zda obětuje své drahé boty kvůli záběrům ve vodě, jež si sám vymyslel.
Houslový rytíř je zkrátka nevšední dokument, jehož zábavnost nikterak neubírá Balogovi na lidské důstojnosti a Markovi na jeho „neviditelném“ režisérském citu. Naopak.
Houslový rytíř
ČR, režie Pavel Marek, účinkuje Marek Balog, 70 minut
Hodnocení MF DNES: 70%
