Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O čem pochybuje John Patrick Shanley

  2:31aktualizováno  2:31
Američan John Patrick Shanley v Praze uvedl svou hru Pochyby. Při psaní mu byl inspirací jeho vlastní život. Přesto se cítí jako optimista.

John Patrick Shanley | foto: Profimedia.cz

Podle jména to vypadá, že John Patrick Shanley patří do velké skupiny talentovaných Irů, jejichž hry ovládly světová jeviště. Shanley je však Američan, i když s irskými kořeny. Evropan by však řekl, že amerického ducha vyzařuje, a to nejen stálým úsměvem, ale i přesvědčením, že šanci je třeba využít.

"V Národním divadle mi řekli, že v Praze prakticky netvoří současní dramatikové. Kdybych tu žil, řekl bych si: tohle bude moje město," prohlásil Shanley.

V Praze navštívil premiéru své hry Pochyby, za niž dostal několik cen včetně slavné Pulitzerovy. Tématem psychologického dramatu se Shanley trefil do černého: pojednává totiž o podezření ze sexuálního obtěžování žáků na katolické škole.

Vyrůstal jste v Bronxu. Jaký byl Bronx vašeho dětství?
Pamatuji si ho jako dělnickou čtvrť, kde nebylo moc bezpečno. Zároveň peníze nebyly hlavním tématem, protože je neměl nikdo v okolí. Domácnosti byly zařízené podobně, nestál tam žádný výstavný dům, který by nabízel srovnání. Fungovala tam uliční pospolitost, venku se poflakovala spousta dětí, dospělí vysedávali na ulicích, všichni se znali. To mi dnes chybí.

Prý jste vášnivě rád četl. Knížky jste si půjčoval v knihovně?
Knihy jsem kupoval. Snad v každém místním obchodě byly laciné paperbacky, dokonce i v cukrářství. Miloval jsem dobrodružné příběhy a sci-fi, té se totiž naučí čtenář věřit. Víte, že pochopíte, co znamenají podivná slova, co je to za bytost, která se chystá zaútočit na hlavní hrdiny. Nechápete, ale uvěříte, že nakonec porozumíte.

Píšete od dětství. Začínal jste básničkami?
Ano, ale také jsem se pokoušel o eseje.

Ve dvanácti letech jste dokonce dostal za esej cenu...
Bylo to v literární soutěži, kam mě delegovala škola. Téma: Jak mohou katoličtí mládežníci získat svět. Bylo pěkné vyhrát, ale nemohu říct, že by to byl ten impulz, který by rozhodl, že budu spisovatelem. Navíc já náboženská témata obvykle nepíšu.

Nevzpomněl jste si na něj, ani když jste přebíral za scénář filmu Pod vlivem úplňku Oscara či Pulitzerovu cenu za Pochyby?
Ne, protože už tenkrát jsem se necítil úplně příjemně. Celé to totiž zavánělo ideologií. Naučil jsem se být vůči ideologiím ostražitý.

Které ze svých cen si nejvíc vážíte?
Každá má něco. Oscar je víc do ruky, je bytelnější. Oscarovou noc si užijete se vším všudy. Limuzínou jedete k červenému koberci ve frontě celou věčnost, další tři nekonečné hodiny jsem proseděl v sále. Ale cenu mi předávala Audrey Hepburnová, která mě políbila, a Gregory Peck, jenž mě objal, takže si nemůžu stěžovat. Předávání Pulitzerovy ceny je naopak velmi jednoduché. Především je to oběd na Kolumbijské univerzitě. Prezident oznámí jména, pogratulují vám a jdete domů. Žádné proslovy. A ten oběd byl výborný.

V předmluvě ke hře Pochyby jste napsal, že pochybovat je zdravé, protože když nepochybujeme, žijeme většinou ve lži. O čem nejvíce pochybujete? O umění, politice...?
O umění nepochybuju, znám mnoho lidí, kteří je dělají opravdu dobře, a myslím, že i moje dílo nese nějakou kvalitu. O politice není třeba mít pochyby: její přirozeností je manipulovat. Když jste politik, nemůžete říkat pravdu, můžete ji pouze použít pro nějaké účely. Nejvíc pochybností mám samozřejmě sám o sobě a o svých rozhodnutích. Ale nepovažuji to za něco paralyzujícího. Jsem velmi pochybovačný, ale nebere mi to sílu něco dělat.

Byl jste překvapen velkým úspěchem Pochyb?
Já jsem každé ráno překvapen tím, že jsem naživu. Ale jistě, byl jsem překvapen. Neočekávám, že jdou věci hladce, přesto se cítím spíš jako optimista. Tady v Česku vnímám jakási rezidua cynismu a beznaděje z dob komunismu. Před lety jsem byl v Sovětském svazu. Když jsem své překladatelce řekl, že do pěti let se režim zhroutí, podívala se na mě velmi přísně a odvětila: Jste neuvěřitelně naivní. Byla si naprosto jistá, že má pravdu, a můj optimistický názor ji znechucoval. Ale to, co jsem prorokoval, přišlo už za tři roky. Z pesimismu a poraženectví se totiž stává často slepota. Chvíle, kdy se to láme, je však pro většinu lidí neviditelná. Ryby v sádkách také necítí, že voda potřebuje vyměnit. Dokud se nezačnou dusit.

Pochyby jsou prvním dílem plánované trilogie. Druhou hru, zasazenou do prostředí americké vojenské základny, jste nazval Vzdor. Jaké je pojítko tohoto volného cyklu?
Třetí díl ještě není napsán, takže o něm těžko mohu mluvit. Ale vycházím z toho, jakými hierarchickými strukturami jsem za svůj život prošel. Škola, služba v armádě. Všude jsem měl nějaké velitele, které jsem mohl pozorovat a sledovat jejich velmi specifický pohled na svět a jeho zákonitosti.

Když jste psal vlastní životopisnou glosu, uvedl jste, že vás ze všech škol vyloučili - od školky po Newyorskou univerzitu. To je nadsázka?
Ne, to je všechno pravda. Já jsem nebyl rebel z přesvědčení. Ale zjistil jsem, že mám strašnou nezpůsobilost k vycházení s institucemi, takže jsem byl ve stálých potížích. Podle sešněrovaného způsobu výuky jsem se nedokázal učit. Ale potom jste se dal k mariňákům, prý nejtvrdší části americké armády. Mě služba v armádě bavila. Měl jsem štěstí, protože mě neposlali do Vietnamu. Vietnam, to bylo skutečné peklo, ale já jsem absolvoval jen výcvik. Pobyt v armádě mi připomínal svého druhu mnišský řád, ovšem bez nutnosti stále přemýšlet o Bohu. Stejné oděvy, stejně vyholené hlavy. Mluvili jsme pouze ve skupině nebo vůbec, takže většina věcí se děla v tichu. To na mě mělo úžasný kontemplativní účinek. Největší strach jsem přitom měl z toho, že se budu v armádě nudit. Nuda je jedním z největších strachů mého života. Pojem nuda chápu tak, že musíte věnovat pozornost něčemu, co vás nijak neobohatí.

Vraťme se ještě k Pochybám. Ptají se vás diváci, zda je otec Flynn, podezřívaný ze zneužívání dětí, vinen?
Velmi často. Já jim upřímně odpovídám: Nevím, a ani mě to nezajímá. Nejsem si totiž ani přesně jistý, co je to vina.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Herec Jan Kříž
V Německu zkoušíme Ples upírů devět hodin denně, říká herec Jan Kříž

Zkoušky ve Stuttgartu jsou intenzivnější než v Česku, vzkazuje z Německa Jan Kříž, který tam stráví celou příští sezonu. Zahraje si v původní verzi slavného...  celý článek

Přemysl Pálek v titulní roli nového nastudování Krysaře v pražském Kalichu
Landův Krysař vznikl ve staré době. V Kalichu zkoušejí novou verzi

Po důmyslné dřevěné scéně plné otočných kulis se prochází postava v kápi. Herec Přemysl Pálek odříká své věty důsledně zadumaně. Jeho role Krysaře vzbuzuje...  celý článek

Martin Kraus a Chantal Poullain v novém nastudování Šesti tanečních hodin v...
Hrát u Bolka je moje srdeční záležitost, říká Chantal Poullain

Úspěšné nastudování hry Šest tanečních hodin v šesti týdnech se od léta hraje v Divadle Bolka Polívky. Chantal Poullain zde učí už třetí taneční mistr.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.