Nový úsvit Bruce Springsteena

  • 4
Na tak rázné vykopnutí, jakým je nová deska The Rising, příznivci Bruce Springsteena dlouho čekali. Naposledy to bylo jeho album Born In The USA z roku 1984, které písničkáře a zpěváka z New Jersey zařadilo mezi klíčové postavy světového rocku.

I na dalším, méně energickém titulu Tunnel Of Love spolupracovala se Springsteenem kapela E Street Band. Avšak v roce 1989 ji unavený Springsteen rozpustil, ačkoli sboristku a kytaristku Patti Scialfu si „ponechal“ jako zákonnou manželku.

Od komornějších, intimních titulů Human Touch/Lucky Town, zabývajících se osobními karamboly v životě i lásce, vedla cesta muže zvaného Boss k akustické desce The Ghost Of Tom Joad, již v květnu 1997 písničkář přehrál i pražskému publiku. Na přelomu století Springsteen vybral na desku Tracks vše podstatné, co skrývaly jeho archivy a konečně povolal E Street Band na velké turné. Byla to triumfální jízda odpočinuté kapely, jež vedla i přes blízkou Vídeň a ze které loni vzešlo koncertní dvojalbum Live In New York City.

Tamějším policajtům to Springsteen nedaroval v nové písni American Skin, která reagovala na jejich nepřiměřený zásah vůči mladému přistěhovalci Amadou Diallovi. Ale pak přišly události 11. září 2001, opět v New Yorku. Tvůrčí nutkání bylo po teroristických úrocích natolik silné, že stálo u zrodu nového alba The Rising (Úsvit), které právě vede americkou hitparádu a na evropském žebříčku nyní obsadilo druhou příčku.

E Street Band hraje s vášnivou chutí, ve které se odráží zkušenost harcovníků. Ve skladbách Countin´On A Miracle nebo Further On (Up The Road) cítíme, jak z kapely i jejího Bosse stříká pot. Hutnou, přesnou rytmiku baskytaristy Garryho Tallenta a bubeníka Maxe Weinberga zcelují klávesy Roy Bittana.

Kytarista Nils Lofgren neujíždí k sólům, spíše se vplétá do písní, přiostřuje jejich rytmus a ve folkovějších nahrávkách bere do ruky slide kytaru nebo banjo. Pomáhá mu další kytarista Steve Van Zandt, zatímco saxofonista Clarence Clemons žhaví tok hudby strhujícími melodickými nástupy. V houpavé, takřka skočné melodii Waiting On A Sunny Day přizvukují housle hostující Soozie Tyrell.

Producent Brendan O´Brien, který spolupracuje s mnohem mladší kapelou Pearl Jam, ctil nepřikrášlený zvuk, jenž přiznává kořeny Springsteenovy muziky. Kromě lidovek, rhytm´n´blues či řízného rock´n´rollu k nim patří gospelové nápěvy, které tu znějí víc než na jiných Springsteenových deskách; například v písni Let´s Be Friends (Skin To Skin), kde vyzývají k otevřenosti a přátelství.

Obvyklému salutování u americké vlajky se Springsteen rozumně vyhnul, ani na obalu alba nejsou konkrétní snímky z newyorské jámy Ground Zero. „Písně, které jsem napsal, emocionálně odpovídaly událostem z jedenáctého září. Ale kdybyste

Bruce Sprinsteen:
The Rising

1. Lonesome Day 
2. Into the Fire
3. Waitin’ on a Sunny Day
4. Nothing Man
5. Countin’ on a Miracle
6. Empty Sky
7. Worlds Apart
8. Let’s Be Friends
9. Further On (Up the Road)
10. The Fuse
11. Mary’s Place
12. You’re Missing
13. The Rising 
14. Paradise
15. My City of Ruins
neměli o té tragédii ani ponětí, můžete je vnímat jako samostatné písničky, které dávají textově i hudebně smysl,“ sliboval Springsteen. Záměr se mu vydařil. Nejlepší písně Marys´ Place, Countin´ On A Miracle či Waitin´ On A Sunny Day jsou postaveny na kontrastu mezi závažnějšími texty a povznášející muzikou, obhacenou třeba o dechovou sekci.

Sprigsteen se umí vcítit do konkrétních osudů. Třeba když popisuje byt, do kterého se už někdo nikdy nevrátí a v němž náhle „po krylovsku“ jedna židle přebývá (You´re Missing). Into The Fire patří tragicky zahynulému hasiči, o ztrátách blízkých lidí jsou písně Lonesome Day nebo The Rising.

K nejodvážnějším posunům ve Springsteenově muzice patří skladba Worlds Apart, ve které hostuje zpěvák Asif Ali Khan s kapelou. Zatímco v hudbě si rock´n´roll a orientální muzika porozuměly, text hovoří o vzájemném kulturním odstupu, který může i milencům bránit v jejich vztahu. Snad jen s patosem to Springsteen přehnal v závěrečné písni My City Of Ruins, která takřka zkameněla vážností a stupňováním výzvy: „Pojďme, seberme se!“

Ovšem vcelku o titulu Rising platí: třiapadesátiletý Springsteen, jeden z nejameričtějších a zároveň nejneokázalejších zpěváků, prožívá nový písničkářský úsvit.

Bruce Springsteen

Bruce Springsteen: The Rising. Obal alba.(2002).