I na dalším, méně energickém titulu Tunnel Of Love spolupracovala se Springsteenem kapela E Street Band. Avšak v roce 1989 ji unavený Springsteen rozpustil, ačkoli sboristku a kytaristku Patti Scialfu si „ponechal“ jako zákonnou manželku.
Od komornějších, intimních titulů Human Touch/Lucky Town, zabývajících se osobními karamboly v životě i lásce, vedla cesta muže zvaného Boss k akustické desce The Ghost Of Tom Joad, již v květnu 1997 písničkář přehrál i pražskému publiku. Na přelomu století Springsteen vybral na desku Tracks vše podstatné, co skrývaly jeho archivy a konečně povolal E Street Band na velké turné. Byla to triumfální jízda odpočinuté kapely, jež vedla i přes blízkou Vídeň a ze které loni vzešlo koncertní dvojalbum Live In New York City.
Tamějším policajtům to Springsteen nedaroval v nové písni American Skin, která reagovala na jejich nepřiměřený zásah vůči mladému přistěhovalci Amadou Diallovi. Ale pak přišly události 11. září 2001, opět v New Yorku. Tvůrčí nutkání bylo po teroristických úrocích natolik silné, že stálo u zrodu nového alba The Rising (Úsvit), které právě vede americkou hitparádu a na evropském žebříčku nyní obsadilo druhou příčku.
E Street Band hraje s vášnivou chutí, ve které se odráží zkušenost harcovníků. Ve skladbách Countin´On A Miracle nebo Further On (Up The Road) cítíme, jak z kapely i jejího Bosse stříká pot. Hutnou, přesnou rytmiku baskytaristy Garryho Tallenta a bubeníka Maxe Weinberga zcelují klávesy Roy Bittana.
Kytarista Nils Lofgren neujíždí k sólům, spíše se vplétá do písní, přiostřuje jejich rytmus a ve folkovějších nahrávkách bere do ruky slide kytaru nebo banjo. Pomáhá mu další kytarista Steve Van Zandt, zatímco saxofonista Clarence Clemons žhaví tok hudby strhujícími melodickými nástupy. V houpavé, takřka skočné melodii Waiting On A Sunny Day přizvukují housle hostující Soozie Tyrell.
Producent Brendan O´Brien, který spolupracuje s mnohem mladší kapelou Pearl Jam, ctil nepřikrášlený zvuk, jenž přiznává kořeny Springsteenovy muziky. Kromě lidovek, rhytm´n´blues či řízného rock´n´rollu k nim patří gospelové nápěvy, které tu znějí víc než na jiných Springsteenových deskách; například v písni Let´s Be Friends (Skin To Skin), kde vyzývají k otevřenosti a přátelství.
Obvyklému salutování u americké vlajky se Springsteen rozumně vyhnul, ani na obalu alba nejsou konkrétní snímky z newyorské jámy Ground Zero. „Písně, které jsem napsal, emocionálně odpovídaly událostem z jedenáctého září. Ale kdybyste
|
Bruce Sprinsteen: | |
| 1. | Lonesome Day |
| 2. | Into the Fire |
| 3. | Waitin’ on a Sunny Day |
| 4. | Nothing Man |
| 5. | Countin’ on a Miracle |
| 6. | Empty Sky |
| 7. | Worlds Apart |
| 8. | Let’s Be Friends |
| 9. | Further On (Up the Road) |
| 10. | The Fuse |
| 11. | Mary’s Place |
| 12. | You’re Missing |
| 13. | The Rising |
| 14. | Paradise |
| 15. | My City of Ruins |
Sprigsteen se umí vcítit do konkrétních osudů. Třeba když popisuje byt, do kterého se už někdo nikdy nevrátí a v němž náhle „po krylovsku“ jedna židle přebývá (You´re Missing). Into The Fire patří tragicky zahynulému hasiči, o ztrátách blízkých lidí jsou písně Lonesome Day nebo The Rising.
K nejodvážnějším posunům ve Springsteenově muzice patří skladba Worlds Apart, ve které hostuje zpěvák Asif Ali Khan s kapelou. Zatímco v hudbě si rock´n´roll a orientální muzika porozuměly, text hovoří o vzájemném kulturním odstupu, který může i milencům bránit v jejich vztahu. Snad jen s patosem to Springsteen přehnal v závěrečné písni My City Of Ruins, která takřka zkameněla vážností a stupňováním výzvy: „Pojďme, seberme se!“
Ovšem vcelku o titulu Rising platí: třiapadesátiletý Springsteen, jeden z nejameričtějších a zároveň nejneokázalejších zpěváků, prožívá nový písničkářský úsvit.
 Bruce Springsteen |
 Bruce Springsteen: The Rising. Obal alba.(2002). |
