Nový katapult Pavla Dostála

  • 1
Pavel Dostál dovedl ČSSD v Olomouckém kraji, kde byl lídrem, k suverénnímu vítězství, a tamějšího velkého soka z ODS Ivana Langera tím vlastně odsunul až na třetí místo, za KSČM. Dostál si tak jasně řekl o to, aby byl brán v příštích mocenských šachových partiích vážně a v příští vládě se s ním znovu počítalo na post ministra kultury. Pravda, nemusí to tak nakonec dopadnout, neboť právě tento úřad se může stát - bude-li vládnout ČSSD spolu s Koalicí - v politických obchodech jednou z malých útěch pro vládní ambice Koalice. Zkusme se tedy podívat, co příštího ministra kultury - ať už jím bude kdokoliv - čeká. A přece jen Dostála počítejme jako kandidáta číslo jedna.

S t ř í z l i v é   h l a s y   z  O l o m o u c e

V Olomouci si nedělají iluze, že by případným Dostálovým opětovným usednutím do ministerského křesla získali protekci. Nové územní rozdělení země na kraje totiž způsobilo, že oproti minulosti jsou dnes spíše než osoba ministra pro šéfy kulturních institucí v kraji důležitější jednak jméno toho náměstka olomouckého primátora, který má na starosti kulturu, jednak jméno člověka ve stejné funkci v krajském úřadě. Právě ti bezprostředně ovlivňují řízení a financování institucí, jako je divadlo nebo filharmonie.

„Zřizuje nás město, s ministerstvem moc společného nemáme, na ministerskou přímluvu nespoléháme. Navíc Dostál si vždy dával velký pozor - právě proto, že je z Olomouce -, aby nebyl nařčen z upřednostňování města,“ tvrdí ředitel Moravského divadla Václav Kožušník. Ani šéf olomouckých filharmoniků Vladislav Kvapil nevidí v obsazení postu ministra kultury nic pozoruhodného: „S ministerstvem kultury máme společné jen to, že využíváme některé granty na podporu činnosti symfonických orchestrů, a komise, která se o granty stará, svým způsobem funguje nezávisle na ministrovi.“

Dostál jako ministr zaštiťoval v kraji řadu kulturních podniků, mimo jiné Literární festival Knižní Olomouc či Divadelní Floru. Ministrova záštita přináší výhody, soudí náměstek olomouckého primátora pro kulturu Miroslav Pilát (US) a připomíná, že k Dostálovým kladným bodům patří finanční injekce na rekonstrukce některých památek. I Pilát říká, že Dostál si na očividný lobbing dával pozor, nicméně „neměl vzhledem k městu zavřené oči“.

Pilátova slova potvrzuje Dostálovo angažmá v nejnovější olomoucké kauze zvané Palác Morava. V blízkosti městské památkové rezervace chce město postavit multifunkční centrum. Proti stavbě peticí i demonstracemi protestovalo několik tisíc Olomoučanů. Dostál připomněl sociálnědemokratickému vedení města, že by na podobné projekty mělo vypisovat architektonickou soutěž a stavbu zvážit. Sám Dostál považuje za jeden ze svých olomouckých úspěchů to, že úřad pod jeho vedením dotáhl do konce zápis olomoucké památky sousoší Nejsvětější Trojice do seznamu světového dědictví UNESCO.

C o   (s á m   s o b ě ?)   z a n e c h a l

Dostál prožil své ministerské úřadování v politickém klidu: židle se s nim nikdy nezakymácela. Pro kulturní veřejnost byl v podstatě přijatelný. Ale výsledky jeho práce zdaleka jednoznačné nebyly. Letos se podíl kultury v rozpočtových výdajích dostal na historické minimum, řada kroků skončila jen u dobrých úmyslů.

Dostálův dluh vůči filmu je jedním z těch, k nimž se veřejně přiznával. Nepodařilo se mu novelizovat zákony o audiovizi, a rozšířit tak finanční zdroje státního fondu kinematografie na novou tvorbu. Ještě před volbami vysvětloval, proč třeba na osvětový projekt Film a škola nemá nyní „ani korunu“. Naznačil však, že ve všech profesních organizacích už nalezl shodu, a pokud bude ministerstvo řídit dál, pokusí se zákony zamítnuté předchozí vládou znovu předložit a prosadit.

Pokud by Dostála ve funkci vystřídal nový ministr, producent a mluvčí Filmové komory Pavel Strnad by si představoval „vzdělaného člověka, který ví, o čem mluví, někoho jako Petr Mareš, s nímž mám dobrou zkušenost“. Bývalý předseda parlamentního výboru pro kulturu a školství Mareš (US) se však do sněmovny už nevrátí. Obecně filmaři touží po ministru kultury, který by kinematografii konečně uznal za rovnocennou divadlům či galeriím a zaručil jí podobnou státní podporu.

V posledních týdnech Zemanovy vlády se na Dostála obraceli šéfredaktoři literárních časopisů a upozorňovali jej, že snížením dotací na polovinu vážně ohrožuje příští existenci takových periodik. Ondřej Horák, šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar, však nyní říká: „Jestli přežijí literární časopisy, to není otázka voleb - jinak by to znamenalo, že jsme nějak politicky svázaní. Je to věc společenského klimatu, a kdo bude ten panáček, je úplně jedno. Žádná vláda nám výrazně nepomohla, žádná ani výrazně neuškodila. Začali jsme křičet až v okamžiku, kdy nám bylo opravdu ouvej. A jestli to zase dostane Dostál? Jedna výhoda by byla: celou situaci už nemusíme znovu složitě vysvětlovat, budeme pokračovat v předešlých jednáních.“

O   p e n í z e   p ů j d e   p ř e d e v š í m

Pokud se Dostál opět stane ministrem, bude mít tedy před sebou dva základní úkoly: dokončit legislativní dluhy, které zanechal, a především získat pro resort více peněz, jinak se stane především zoufalým „hasičem“ akutních stavů. Jedna z časovaných bomb například tiká v České filharmonii právě kvůli výši platů v tomto tělese. Ministr kultury by se měl rovněž jasně vyjádřit, jaká periodika a proč hodlá resort podporovat s určitou perspektivou; dosavadní stav jejich zoufalého přežívání z roku na rok je nedůstojný.

Dostál také bude případně na vlastní kůži zažívat, jak efektivně fungují ty příspěvkové instituce, jejichž vedení v minulých měsících on sám nově jmenoval - ať jde o Národní divadlo, Státní operu Praha či o Národní muzeum.

Nejchladnější jsou Dostálovy vztahy s církvemi, které pod ministerstvo kultury také spadají. Tady se schyluje, pokud olomoucký divadelník znovu bude v kabinetu a sociální demokraté se na vládě dohodnou s Koalicí, k velmi delikátní situaci. KDU-ČSL totiž nemůže v církevní politice neprosazovat své zájmy.

Ministr kultury Pavel Dostál.